Stoparuv pruvodce po galaxii (dil 1. kapitola 10.)
9. 5. 2006
-----------------------------------------------------------------
10. kapitola
Pohon založený na principu nekonečné nepravděpodobnosti je senzační nová metoda, jak
překonávat obrovské mezihvězdné vzdálenosti za pouhou nictinu vteříny a nemuset se přitom
zbytečně plácat v hyperprostoru.
Byl objeven šťastnou náhodou a poté dotažen v použitelnou formu pohonu výzkumným týmem
Galaktické vlády na planetě Damogran.
Což je stručná historie tohoto objevu.
Princip generování malých kvant konečné nepravděpodobnosti byl samozřejmě obecně znám.
Stačí spojit logické obvody submezonového mozku Čmeláčisko 57 s atomovým vynašečem
vektorů, umístěným v nějakém silném zdroji Brownova pohybu, dejme tomu v šálku horkého
čaje. Generátory tohoto typu byly často užívány při večírcích k prolomení počátečního ostychu
#NÁZEV?
prádla naráz odskočit asi o půl metru doleva.
Mnozí uznávaní fyzici říkají, že tohle by se tedy rozhodně nemělo trpět. Částečně proto, že je
to zlehčování vědy, ale především proto, že na takovéhle večírky je nikdy nikdo nezve.
Další věc, která je pěkně štvala, byla jejich věčná neschopnost sestrojit přístroj, jenž by mohl
generovat pole nekonečné nepravděpodobnosti potřebné k bleskové přepravě kosmické lodi mezi
nejvzdálenějšími hvězdami, na dálky, nad nimiž zůstává rozum stát. Nakonec mrzutě prohlásili,
že takový přístroj sestrojit nelze.
A pak jednoho dne jakýsi studentík, kterého nechali uklízet laboratoř po jednom zvlášť
nepovedeném večírku, začal uvažovat asi takhle:
Jestliže je skutečně nemožné sestrojit takový přístroj, pak to logicky musí být konečná
nepravděpodobnost. Takže stačí vypočítat přesně, jak je to nepravděpodobné, zadat výsledek
generátoru konečné nepravděpodobnosti, nalít mu pořádný šálek horkého čaje a... zapnout ho!
Tak to také udělal, a udiveně zjistil, že se mu podařilo vyrobit onen dlouho hledaný zlatý
generátor nekonečné nepravděpodobnosti jen tak z ničeho nic.
A ještě víc ho udivilo, když hned poté, co získal Cenu Galaktického institutu za mimořádnou
mazanost, byl zlynčován rozvášněným davem fyziků. Konečně jim došlo, že jediná věc, kterou
doopravdy nemůžou vystát, je právě takovýhle chytrák.
10. kapitola
Pohon založený na principu nekonečné nepravděpodobnosti je senzační nová metoda, jak
překonávat obrovské mezihvězdné vzdálenosti za pouhou nictinu vteříny a nemuset se přitom
zbytečně plácat v hyperprostoru.
Byl objeven šťastnou náhodou a poté dotažen v použitelnou formu pohonu výzkumným týmem
Galaktické vlády na planetě Damogran.
Což je stručná historie tohoto objevu.
Princip generování malých kvant konečné nepravděpodobnosti byl samozřejmě obecně znám.
Stačí spojit logické obvody submezonového mozku Čmeláčisko 57 s atomovým vynašečem
vektorů, umístěným v nějakém silném zdroji Brownova pohybu, dejme tomu v šálku horkého
čaje. Generátory tohoto typu byly často užívány při večírcích k prolomení počátečního ostychu
#NÁZEV?
prádla naráz odskočit asi o půl metru doleva.
Mnozí uznávaní fyzici říkají, že tohle by se tedy rozhodně nemělo trpět. Částečně proto, že je
to zlehčování vědy, ale především proto, že na takovéhle večírky je nikdy nikdo nezve.
Další věc, která je pěkně štvala, byla jejich věčná neschopnost sestrojit přístroj, jenž by mohl
generovat pole nekonečné nepravděpodobnosti potřebné k bleskové přepravě kosmické lodi mezi
nejvzdálenějšími hvězdami, na dálky, nad nimiž zůstává rozum stát. Nakonec mrzutě prohlásili,
že takový přístroj sestrojit nelze.
A pak jednoho dne jakýsi studentík, kterého nechali uklízet laboratoř po jednom zvlášť
nepovedeném večírku, začal uvažovat asi takhle:
Jestliže je skutečně nemožné sestrojit takový přístroj, pak to logicky musí být konečná
nepravděpodobnost. Takže stačí vypočítat přesně, jak je to nepravděpodobné, zadat výsledek
generátoru konečné nepravděpodobnosti, nalít mu pořádný šálek horkého čaje a... zapnout ho!
Tak to také udělal, a udiveně zjistil, že se mu podařilo vyrobit onen dlouho hledaný zlatý
generátor nekonečné nepravděpodobnosti jen tak z ničeho nic.
A ještě víc ho udivilo, když hned poté, co získal Cenu Galaktického institutu za mimořádnou
mazanost, byl zlynčován rozvášněným davem fyziků. Konečně jim došlo, že jediná věc, kterou
doopravdy nemůžou vystát, je právě takovýhle chytrák.