Stoparuv pruvodce po galaxii (dil 1. kapitola 11.)
9. 5. 2006
-----------------------------------------------------------------
11. kapitola
V nepravděpodobnostivzdorné řídící kabině Srdce ze zlata to vypadalo jako v naprosto
konvenčí kosmické lodi, až na to, že tam vládla dokonalá čistota, protože loď byla úplně nová.
Některá sedadla měla dosud obaly z plastiku. V kabině obdélníkového půdorysu převládala bílá.
Velikostí se místnost blížila menší restauraci. Nešlo však vlastně o přesný obdélník - dvě delší
stěny tvořily mírnou křivku. Rovněž všechny rohy a kouty v kabině měly úžasně elegantní tvary.
Ve skutečnosti by bylo bývalo mnohem jednodušší postavit kabinu jako obyčejnou třírozměrnou
obdélníkovou místnost, jenže to by návrhářům přišlo líto. Takhle vypadala kabina úžasně účelně,
s řadou televizních obrazovek nad kontrolními a řídícími pulty na vyduté zdi, s dlouhými panely
počítačů zasazenými do vypouklé zdi.
V jednom koutě zhrouceně seděl robot. Zářivě lesklá kovová hlava mu bezvládně visela mezi
zářivě lesklými kovovými koleny. I on zářil novotou, ale přestože byl tak nádherně zkonstruován
a vyleštěn, z nějakého neznámého důvodu vypadal, jako by jednotlivé části jeho v podstatě
humanoidního těla do sebe úplně přesně nezapadaly. Ve skutečnosti do sebe zapadaly s
dokonalou přesností. Cosi v držení těla však naznačovalo, že by mohly zapadat líp.
Zafod Bíblbrox nervózně přecházel po kabině. Občas se lehce dotkl lesknoucího se zařízení a
vzrušeně se uchechtl.
Trillian se skláněla nad hromadou výstupních dat. Po celé lodi bylo slyšet její hlas nesený
palubním rozhlasem.
" ""Pět ku jedné a dále klesá... čtyři ku jedné a dále klesá... tři ku jedné a dále klesá... dvě... jedna..."
"faktor nepravděpodobnosti jedna ku jedné... jsme v nornálu, opakuji jsme v normálu."" Vypnula"
"mikrofon. Hned ho však zase zapnula a s neznatelným úsměvem dodala: ""Pokud se vám i nadále"
"něco nezdá, pak je to váš problém. Jen klid. Hned pro vás pošleme."""
" Zafod vybublal znechuceně: ""Co jsou zač, Trillian?"""
" Otočila se k němu i se sedadlem. Pokrčila rameny. ""Prostě dva chlápci, které jsme sebrali ve"
"volném kosmu. Sekce ZZ9 plurál Z alfa."""
" ""Nojo, to je sice moc hezké, ale myslíš, že je to za daných okolností rozumné?"" kveruloval"
"Zafod. ""Myslím, zrovna když utíkáme atakdále. Určitě nás honí všichni policajti z celé Galaxie"
a my se zrovna musíme zastavit a brát stopaře. No dobře, umělecký dojem deset bodů, ale za
"přemýšlení nimus několik miliónů, viď?"""
Podrážděně zabubnoval prsty na kontrolní panel. Trillian mu mírným pohybem zadržela ruku,
aby se náhodou nedotkl něčeho důležitého. Zafodova osobnost se sice vyznačovala
pozoruhodnými kvalitami - byl energický, statečný a ješitný, zato však naprostý motorický debil,
a klidně by mohl nějakým extravagantním gestem vyhodit loď do povětří. Trillian chovala jisté
podezření, že hlavní důvod, proč Zafodův život byl tak bouřlivý a tak úspěšný, spočíval v tom,
že nikdy pořádně nevěděl, co vlastně dělá.
" ""Zafode,"" řekla trpělivě, ""vznášeli se ve volném kosmu úplně nechránění... nechtěl bys přece, aby"
"umřeli, že ne?"""
" ""No, víš..., ne. Ne tak docela, ale..."""
" ""Ne tak docela? Neumřít tak docela? Ale?"" sklonila hlavu k rameni."
" ""Možná že by je pak někdo sebral."""
" ""Chyběla vteřina a byli by mrtví."""
" ""No vidíš, kdyby ses obtěžovala přemýšlet o vteřinu déle, problém by se byl vyřešil sám."""
" ""Ty bys je docela rád nechal umřít, viď?"""
" ""No víš, ne tak docela, ale..."""
" ""Ostatně jsem je nesebrala já."""
" ""Co tím chceš říct? Kdo tedy?"""
" ""Loď."""
" ""Hm?"""
" ""Loď. Sama od sebe."""
" ""Hm?"""
" ""Když jsme letěli na nepravděpodobnostní pohon."""
" ""Ale to je k nevíře."""
" ""Ne, Zafode. Jenom je to hrozně moc nepravděpodobné."""
" ""Aha, nojo."""
" ""Koukni, Zafode,"" poplácala ho po paži, ""nedělej si s těmi dvěmma neznámými starosti. Nejspíš"
"to budou prostě jenom nějací dva kluci. Pošlu dolů robota, aby je přivedl. Hej, Marvine!"""
Hlava robota sedícího v koutě se prudce napřímila, pak se však sotva znatelně zabimbala. Zvedl
se na nohy, jako by vážil nejméně o pět kilo víc, než ve skutečnosti vážil. Pak provedl cosi, co by
nezasvěcenému pozorovaleli připadalo jako heroický pokus přejít místnost. Zastavil se před
Trillian. Zdálo se, že zírá přímo skrz její levé rameno.
" ""Myslím, že bys měla vědět, že jsem hrozně depresivní,"" řekl nešťastným hlasem beze stopy"
naděje.
" ""Ach Bože,"" zamumlal Zafod a svalil se na sedadlo."
" ""Tak,"" nasadila Trillian veselý, sympatizující tón. ""Tohle tě zaměstná a přivede na jiné"
"myšlenky."""
" ""To asi těžko,"" hučel Marvin. ""Mám totiž mimořádně velkou myšlenkovou kapacitu."""
" ""Marvine!"" řekla Trillan varovně."
" ""Tak dobře. Co mám udělat?"""
" ""Běž dolů k výstupu číslo dvě a přiveď sem ty dva cizince, ať je máme pod dohledem."""
Mikrosekundovou pauzou a pečlivě propočítanou mikromodulací barvy a výšky hlasu - nic, co
by se mohlo kohokoliv skutečně dotknout - se Marvinovi podařilo vyjádřit pohrdání a zděšení,
jež v něm vyvolávalo vše lidské.
" ""Nic víc?"""
" ""Nic,"" řekla Trillian pevně."
" ""Nepotěší mě to."""
Zafod vyskočil ze sedadla.
" ""Nikdo po tobě nechce, aby tě to těšilo,"" zařval. ""Prostě to uděláš, jasný?"""
" ""Tak jo."" Marvin zazněl jako veliký puklý zvon. ""Udělám to."""
" ""Výborně,"" řekl příkře Zafod. ""Bezva..., díky..."""
Marvin se otočil a pozdvihl k Zafodovi své trojúhelníkovitě zploštělé červené oči.
" ""Doufám, že vás nedeprimuju?"" pronesl pateticky."
" ""Ne ne, Marvine,"" řekla roztomile Trillian. ""Je to fajn, opravdu..."""
" ""Hrozně by mě mrzelo, kdybych vás deprimoval."""
" ""Ne, nedělej si starosti."" Roztomilost nepolevovala. ""Chovej se prostě úplně přirozeně a všechno"
"bude fajn."""
" ""Určitě ti to nevadí?"" sondoval Marvin."
" ""Ne ne, Marvine."" Další dávka roztomilosti. ""Je to fajn, opravdu..., to je prostě život."""
" ""Marvin udělal elektronický obličej."
" ""Život! O tom radši nechci nic slyčet."""
Beznadějně se obrátil čelem vzad a vyvlekl se z místnosti. Dveře za ním zapadly se spokojeným
zabzučením a mlasknutím.
" ""Myslím, že toho robota moc dlouho snášet nebudu, Zafode,"" zavrčela Trillian."
Galaktická encyklopedie definuje robota jako mechanické zařízení, které má vykonávat práci
za člověka. Reklamní oddělení společnosti Sirius Cybernetics Corporation definuje robota jako
"""vašeho plastikového kámoše, s nímž je radost pobývat"". Stopařův průvodce po Galaxii definuje"
"reklamní oddělení společnosti Sirius Cybernetics Corporation jako ""bandu nemyslících pitomců,"
"co půjdou první ke zdi, až nastane revoluce,"" a v poznámce dodává, že vydavatelé hledají zájemce"
o místo dopisovatele v oboru robotiky.
Zvláštní je, že jisté vydání Galaktické encyklopedie, které k nám šťastnou náhodou propadlo
časovou trhlinou z doby ode dneška za tisíc let, definuje reklamní oddělení společnosti Sirius
"Cybernetics Corporation jako ""bandu nemyslících pitomců, co šli první ke zdi, když nastala"
"revoluce""."
Růžová krychle zamrkala a rozplynula se, opice odpluly kamsi do nějakého lepšího rozměru.
Ford a Arthur zjistili, že jsou ve vstupním prostoru kosmické lodi. Byla to náramně pěkná loď.
" ""Myslím, že je úplně nová,"" řekl Ford."
" ""Jak to poznáš?"" divil se Arthur. ""Máš snad nějaký exotický přístroj na měření stáří kovů?"""
" ""Ne, ale zato jsem našel na zami tenhle reklamní prospekt. Je tam spousta keců typu ""vesmír"
"může být váš"". Á, podívej, měl jsem pravdu!"""
Ford šťouchl prstem do jedné stránky a ukazoval ji Arthurovi.
" ""Říká se tu: senzační průlom ve fyzice nepravděpodobnosti. Jakmile pohon lodi dosáhne"
nekonečné nepravděpodobnosti, loď prolétá všemi body vesmíru. Všechny ostatní vlády budou
"závidět! Žjů, to je ovšem vysoká hra!"""
Ford vzrušeně pročítal technické údaje. Občas překvapeně hvízdl - galaktická astrotechnologie
zřejmě udělala obrovský pokrok za léta, jež strávil v exilu.
Arthur chvíli poslouchal, jenže většině toho, co Ford říkal, vůbec nerozumněl, a tak se mu
myšlenky zatoulaly. Bezděky přejel prsty po panelu počítače. Natáhl ruku a stiskl jakýsi svádivě
velký červený knoflík na sousedním panelu. Na panelu zazářila slova: Prosím, už ten knoflík
víckrát nemačkejte. Arhtur se otřásl.
" ""Poslyš,"" hloubal Ford dál v reklamním prospektu. ""Ohromně tady vychvalují kybernetické"
vybavení lodi. Nová generace robotů a počítačů společnosti Sirius Cybernetics Corporation
"vyznačujících se OLO."""
" ""OLO? Co to je?"""
" ""To znamená opravdovou lidskou osobností."""
" ""Aha. To zní dost příšerně."""
" Neznámý hlas za jejich zády řekl: ""Taky že to je."" Byl to nešťastný hlas beze stopy naděje a"
doprovázelo ho slabounké klinkání.
Prudce se otočili. Ve dveřích zhrouceně stála zubožená kovová postava.
" ""Cože?"""
" ""Příšerné,"" pokračoval Marvin. ""Všechno. Absolutně příšerné. Radši snad o tom ani nemluvte."
"Vezměte si třeba tyhle dveře,"" řekl a prošel jimi. Jeho hlasový modulátor zapojil všechny ironické"
"obvody v parodii stylu reklamních brožur. ""Všechny dveře na této kosmické lodi jsou veselé,"
slunečné povahy. Když vám otvírají, je to pro ně potěšení, a když za vámi zavírají, pociťují
"uspokojení z dobře vykonané práce."""
Dveře se za ním zavřely a ukázalo se, že skutečně vydávají cosi jako spokojené vzdechy.
" ""Mmmmmmmmmmmmm, ách!"" řekly."
Marvin je sledoval chladným, zhnuseným pohledem. Jeho logické obvody drnčely znechucením
a potýkaly se s koncepcí přímého fyzického násilí. Jiné obvody se do toho vložily otázkou Nač
se obtěžovat? K čemu? Nic za to nestojí, aby ses do toho pletl. Další obvody se bavily
analyzováním molekulárních složek dveří a mozkových buněk přítomných humanoidů. Jako
přídavek rychle změřily úroveň emise vodíku v daném kubickém parseku kosmického prostoru
a pak se zase znuděně vypnuly. Záchvěv zoufalství otřásl robotovým tělem. Obrátil se.
" ""Tak pojďte,"" hučel monotónně, ""nařídili mi, že vás mám přivést na velitelský můstek. Tady mě"
máte, mozek velký jako planeta a oni mě pošlou, abych vás přivedl na velitelský můstek. Tomu
"říkáte pracovní uspokojení? Já tedy ne."" Otočil se a zamířil zpět k nenáviděným dveřím."
" ""Ehm, promiňte,"" Ford šel v závěsu za ním, ""ale které vládě patří tahle loď?"""
Marvin ho ignoroval.
" ""Jen se na ty dveře podívejte,"" mumlal. ""Už se zase chystají otevřít. Poznám to podle toho"
"nesnesitelně samolibého výrazu, který najednou začnou generovat."""
" ""Tak pojďte,"" řekl."
Ford a Arthur ho rychle následovali, a dveře se zase klouzavě zavřely s potěšeným klapáním a
vrčením.
" ""Díky ti, reklamní oddělení společnosti Sirius Cybernetics."" Marvin se bezútěšně vlekl lesknoucí"
"se chodbou, která se zatáčela do dálky. ""Řekli si 'Uděláme roboty s opravdovou lidskou"
"osobností'. A na mně to vyzkoušeli. Jsem prototyp osobnosti. To je vidět, co?"""
Ford a Arthur vydávali rozpačitě nesouhlasné zvuky.
" ""Jak já ty dveře nenávidím,"" pokračoval Marvin. ""Ale nedeprimuju vás, že ne?"""
" ""Které vládě...,"" začal zase Ford."
" ""Nepatří žádné vládě,"" odsekl robot. ""Je kradená."""
" ""Kradená?"""
" ""Kradená?"" opičil se Marvin."
" ""A kdo ji ukradl?"" zeptal se Ford."
" ""Zafod Bíblbrox."""
Fordovu obličeji se přihodila zvláštní věc. Nejmíň pět úplně odlišných samostatných výrazů
šoků a úžasu se na něm nakupilo v naprostém chaosu. Jeho levá noha uvízla nakročená ve
vzduchu a jen s obtížemi našla zase pevnou zem. Zíral na robota a pokoušel se uvolnit mimické
svalstvo.
" ""Zafod Bíblbrox...?"" řekl chabým hlasem."
" ""Pardon, řekl jsem něco špatně?"" Marvin se nicméně ploužil dál. ""Promiňte, že dýchám, ale to"
já stejně nedělám, tak nevím, proč se vlastně namáhám to říkat, ach bóže, já jsem tak depresívní!
"A další samolibý dveře! Život! O tom nechci nic slyšet."""
" ""Vždyť o něm nebyla ani zmínka,"" zamumlal podrážděně Arthur. ""Jsi v pořádku, Forde?"""
" Ford na něj zíral. ""Říkal ten robot opravdu Zafod Bíblbrox?"""
11. kapitola
V nepravděpodobnostivzdorné řídící kabině Srdce ze zlata to vypadalo jako v naprosto
konvenčí kosmické lodi, až na to, že tam vládla dokonalá čistota, protože loď byla úplně nová.
Některá sedadla měla dosud obaly z plastiku. V kabině obdélníkového půdorysu převládala bílá.
Velikostí se místnost blížila menší restauraci. Nešlo však vlastně o přesný obdélník - dvě delší
stěny tvořily mírnou křivku. Rovněž všechny rohy a kouty v kabině měly úžasně elegantní tvary.
Ve skutečnosti by bylo bývalo mnohem jednodušší postavit kabinu jako obyčejnou třírozměrnou
obdélníkovou místnost, jenže to by návrhářům přišlo líto. Takhle vypadala kabina úžasně účelně,
s řadou televizních obrazovek nad kontrolními a řídícími pulty na vyduté zdi, s dlouhými panely
počítačů zasazenými do vypouklé zdi.
V jednom koutě zhrouceně seděl robot. Zářivě lesklá kovová hlava mu bezvládně visela mezi
zářivě lesklými kovovými koleny. I on zářil novotou, ale přestože byl tak nádherně zkonstruován
a vyleštěn, z nějakého neznámého důvodu vypadal, jako by jednotlivé části jeho v podstatě
humanoidního těla do sebe úplně přesně nezapadaly. Ve skutečnosti do sebe zapadaly s
dokonalou přesností. Cosi v držení těla však naznačovalo, že by mohly zapadat líp.
Zafod Bíblbrox nervózně přecházel po kabině. Občas se lehce dotkl lesknoucího se zařízení a
vzrušeně se uchechtl.
Trillian se skláněla nad hromadou výstupních dat. Po celé lodi bylo slyšet její hlas nesený
palubním rozhlasem.
" ""Pět ku jedné a dále klesá... čtyři ku jedné a dále klesá... tři ku jedné a dále klesá... dvě... jedna..."
"faktor nepravděpodobnosti jedna ku jedné... jsme v nornálu, opakuji jsme v normálu."" Vypnula"
"mikrofon. Hned ho však zase zapnula a s neznatelným úsměvem dodala: ""Pokud se vám i nadále"
"něco nezdá, pak je to váš problém. Jen klid. Hned pro vás pošleme."""
" Zafod vybublal znechuceně: ""Co jsou zač, Trillian?"""
" Otočila se k němu i se sedadlem. Pokrčila rameny. ""Prostě dva chlápci, které jsme sebrali ve"
"volném kosmu. Sekce ZZ9 plurál Z alfa."""
" ""Nojo, to je sice moc hezké, ale myslíš, že je to za daných okolností rozumné?"" kveruloval"
"Zafod. ""Myslím, zrovna když utíkáme atakdále. Určitě nás honí všichni policajti z celé Galaxie"
a my se zrovna musíme zastavit a brát stopaře. No dobře, umělecký dojem deset bodů, ale za
"přemýšlení nimus několik miliónů, viď?"""
Podrážděně zabubnoval prsty na kontrolní panel. Trillian mu mírným pohybem zadržela ruku,
aby se náhodou nedotkl něčeho důležitého. Zafodova osobnost se sice vyznačovala
pozoruhodnými kvalitami - byl energický, statečný a ješitný, zato však naprostý motorický debil,
a klidně by mohl nějakým extravagantním gestem vyhodit loď do povětří. Trillian chovala jisté
podezření, že hlavní důvod, proč Zafodův život byl tak bouřlivý a tak úspěšný, spočíval v tom,
že nikdy pořádně nevěděl, co vlastně dělá.
" ""Zafode,"" řekla trpělivě, ""vznášeli se ve volném kosmu úplně nechránění... nechtěl bys přece, aby"
"umřeli, že ne?"""
" ""No, víš..., ne. Ne tak docela, ale..."""
" ""Ne tak docela? Neumřít tak docela? Ale?"" sklonila hlavu k rameni."
" ""Možná že by je pak někdo sebral."""
" ""Chyběla vteřina a byli by mrtví."""
" ""No vidíš, kdyby ses obtěžovala přemýšlet o vteřinu déle, problém by se byl vyřešil sám."""
" ""Ty bys je docela rád nechal umřít, viď?"""
" ""No víš, ne tak docela, ale..."""
" ""Ostatně jsem je nesebrala já."""
" ""Co tím chceš říct? Kdo tedy?"""
" ""Loď."""
" ""Hm?"""
" ""Loď. Sama od sebe."""
" ""Hm?"""
" ""Když jsme letěli na nepravděpodobnostní pohon."""
" ""Ale to je k nevíře."""
" ""Ne, Zafode. Jenom je to hrozně moc nepravděpodobné."""
" ""Aha, nojo."""
" ""Koukni, Zafode,"" poplácala ho po paži, ""nedělej si s těmi dvěmma neznámými starosti. Nejspíš"
"to budou prostě jenom nějací dva kluci. Pošlu dolů robota, aby je přivedl. Hej, Marvine!"""
Hlava robota sedícího v koutě se prudce napřímila, pak se však sotva znatelně zabimbala. Zvedl
se na nohy, jako by vážil nejméně o pět kilo víc, než ve skutečnosti vážil. Pak provedl cosi, co by
nezasvěcenému pozorovaleli připadalo jako heroický pokus přejít místnost. Zastavil se před
Trillian. Zdálo se, že zírá přímo skrz její levé rameno.
" ""Myslím, že bys měla vědět, že jsem hrozně depresivní,"" řekl nešťastným hlasem beze stopy"
naděje.
" ""Ach Bože,"" zamumlal Zafod a svalil se na sedadlo."
" ""Tak,"" nasadila Trillian veselý, sympatizující tón. ""Tohle tě zaměstná a přivede na jiné"
"myšlenky."""
" ""To asi těžko,"" hučel Marvin. ""Mám totiž mimořádně velkou myšlenkovou kapacitu."""
" ""Marvine!"" řekla Trillan varovně."
" ""Tak dobře. Co mám udělat?"""
" ""Běž dolů k výstupu číslo dvě a přiveď sem ty dva cizince, ať je máme pod dohledem."""
Mikrosekundovou pauzou a pečlivě propočítanou mikromodulací barvy a výšky hlasu - nic, co
by se mohlo kohokoliv skutečně dotknout - se Marvinovi podařilo vyjádřit pohrdání a zděšení,
jež v něm vyvolávalo vše lidské.
" ""Nic víc?"""
" ""Nic,"" řekla Trillian pevně."
" ""Nepotěší mě to."""
Zafod vyskočil ze sedadla.
" ""Nikdo po tobě nechce, aby tě to těšilo,"" zařval. ""Prostě to uděláš, jasný?"""
" ""Tak jo."" Marvin zazněl jako veliký puklý zvon. ""Udělám to."""
" ""Výborně,"" řekl příkře Zafod. ""Bezva..., díky..."""
Marvin se otočil a pozdvihl k Zafodovi své trojúhelníkovitě zploštělé červené oči.
" ""Doufám, že vás nedeprimuju?"" pronesl pateticky."
" ""Ne ne, Marvine,"" řekla roztomile Trillian. ""Je to fajn, opravdu..."""
" ""Hrozně by mě mrzelo, kdybych vás deprimoval."""
" ""Ne, nedělej si starosti."" Roztomilost nepolevovala. ""Chovej se prostě úplně přirozeně a všechno"
"bude fajn."""
" ""Určitě ti to nevadí?"" sondoval Marvin."
" ""Ne ne, Marvine."" Další dávka roztomilosti. ""Je to fajn, opravdu..., to je prostě život."""
" ""Marvin udělal elektronický obličej."
" ""Život! O tom radši nechci nic slyčet."""
Beznadějně se obrátil čelem vzad a vyvlekl se z místnosti. Dveře za ním zapadly se spokojeným
zabzučením a mlasknutím.
" ""Myslím, že toho robota moc dlouho snášet nebudu, Zafode,"" zavrčela Trillian."
Galaktická encyklopedie definuje robota jako mechanické zařízení, které má vykonávat práci
za člověka. Reklamní oddělení společnosti Sirius Cybernetics Corporation definuje robota jako
"""vašeho plastikového kámoše, s nímž je radost pobývat"". Stopařův průvodce po Galaxii definuje"
"reklamní oddělení společnosti Sirius Cybernetics Corporation jako ""bandu nemyslících pitomců,"
"co půjdou první ke zdi, až nastane revoluce,"" a v poznámce dodává, že vydavatelé hledají zájemce"
o místo dopisovatele v oboru robotiky.
Zvláštní je, že jisté vydání Galaktické encyklopedie, které k nám šťastnou náhodou propadlo
časovou trhlinou z doby ode dneška za tisíc let, definuje reklamní oddělení společnosti Sirius
"Cybernetics Corporation jako ""bandu nemyslících pitomců, co šli první ke zdi, když nastala"
"revoluce""."
Růžová krychle zamrkala a rozplynula se, opice odpluly kamsi do nějakého lepšího rozměru.
Ford a Arthur zjistili, že jsou ve vstupním prostoru kosmické lodi. Byla to náramně pěkná loď.
" ""Myslím, že je úplně nová,"" řekl Ford."
" ""Jak to poznáš?"" divil se Arthur. ""Máš snad nějaký exotický přístroj na měření stáří kovů?"""
" ""Ne, ale zato jsem našel na zami tenhle reklamní prospekt. Je tam spousta keců typu ""vesmír"
"může být váš"". Á, podívej, měl jsem pravdu!"""
Ford šťouchl prstem do jedné stránky a ukazoval ji Arthurovi.
" ""Říká se tu: senzační průlom ve fyzice nepravděpodobnosti. Jakmile pohon lodi dosáhne"
nekonečné nepravděpodobnosti, loď prolétá všemi body vesmíru. Všechny ostatní vlády budou
"závidět! Žjů, to je ovšem vysoká hra!"""
Ford vzrušeně pročítal technické údaje. Občas překvapeně hvízdl - galaktická astrotechnologie
zřejmě udělala obrovský pokrok za léta, jež strávil v exilu.
Arthur chvíli poslouchal, jenže většině toho, co Ford říkal, vůbec nerozumněl, a tak se mu
myšlenky zatoulaly. Bezděky přejel prsty po panelu počítače. Natáhl ruku a stiskl jakýsi svádivě
velký červený knoflík na sousedním panelu. Na panelu zazářila slova: Prosím, už ten knoflík
víckrát nemačkejte. Arhtur se otřásl.
" ""Poslyš,"" hloubal Ford dál v reklamním prospektu. ""Ohromně tady vychvalují kybernetické"
vybavení lodi. Nová generace robotů a počítačů společnosti Sirius Cybernetics Corporation
"vyznačujících se OLO."""
" ""OLO? Co to je?"""
" ""To znamená opravdovou lidskou osobností."""
" ""Aha. To zní dost příšerně."""
" Neznámý hlas za jejich zády řekl: ""Taky že to je."" Byl to nešťastný hlas beze stopy naděje a"
doprovázelo ho slabounké klinkání.
Prudce se otočili. Ve dveřích zhrouceně stála zubožená kovová postava.
" ""Cože?"""
" ""Příšerné,"" pokračoval Marvin. ""Všechno. Absolutně příšerné. Radši snad o tom ani nemluvte."
"Vezměte si třeba tyhle dveře,"" řekl a prošel jimi. Jeho hlasový modulátor zapojil všechny ironické"
"obvody v parodii stylu reklamních brožur. ""Všechny dveře na této kosmické lodi jsou veselé,"
slunečné povahy. Když vám otvírají, je to pro ně potěšení, a když za vámi zavírají, pociťují
"uspokojení z dobře vykonané práce."""
Dveře se za ním zavřely a ukázalo se, že skutečně vydávají cosi jako spokojené vzdechy.
" ""Mmmmmmmmmmmmm, ách!"" řekly."
Marvin je sledoval chladným, zhnuseným pohledem. Jeho logické obvody drnčely znechucením
a potýkaly se s koncepcí přímého fyzického násilí. Jiné obvody se do toho vložily otázkou Nač
se obtěžovat? K čemu? Nic za to nestojí, aby ses do toho pletl. Další obvody se bavily
analyzováním molekulárních složek dveří a mozkových buněk přítomných humanoidů. Jako
přídavek rychle změřily úroveň emise vodíku v daném kubickém parseku kosmického prostoru
a pak se zase znuděně vypnuly. Záchvěv zoufalství otřásl robotovým tělem. Obrátil se.
" ""Tak pojďte,"" hučel monotónně, ""nařídili mi, že vás mám přivést na velitelský můstek. Tady mě"
máte, mozek velký jako planeta a oni mě pošlou, abych vás přivedl na velitelský můstek. Tomu
"říkáte pracovní uspokojení? Já tedy ne."" Otočil se a zamířil zpět k nenáviděným dveřím."
" ""Ehm, promiňte,"" Ford šel v závěsu za ním, ""ale které vládě patří tahle loď?"""
Marvin ho ignoroval.
" ""Jen se na ty dveře podívejte,"" mumlal. ""Už se zase chystají otevřít. Poznám to podle toho"
"nesnesitelně samolibého výrazu, který najednou začnou generovat."""
" ""Tak pojďte,"" řekl."
Ford a Arthur ho rychle následovali, a dveře se zase klouzavě zavřely s potěšeným klapáním a
vrčením.
" ""Díky ti, reklamní oddělení společnosti Sirius Cybernetics."" Marvin se bezútěšně vlekl lesknoucí"
"se chodbou, která se zatáčela do dálky. ""Řekli si 'Uděláme roboty s opravdovou lidskou"
"osobností'. A na mně to vyzkoušeli. Jsem prototyp osobnosti. To je vidět, co?"""
Ford a Arthur vydávali rozpačitě nesouhlasné zvuky.
" ""Jak já ty dveře nenávidím,"" pokračoval Marvin. ""Ale nedeprimuju vás, že ne?"""
" ""Které vládě...,"" začal zase Ford."
" ""Nepatří žádné vládě,"" odsekl robot. ""Je kradená."""
" ""Kradená?"""
" ""Kradená?"" opičil se Marvin."
" ""A kdo ji ukradl?"" zeptal se Ford."
" ""Zafod Bíblbrox."""
Fordovu obličeji se přihodila zvláštní věc. Nejmíň pět úplně odlišných samostatných výrazů
šoků a úžasu se na něm nakupilo v naprostém chaosu. Jeho levá noha uvízla nakročená ve
vzduchu a jen s obtížemi našla zase pevnou zem. Zíral na robota a pokoušel se uvolnit mimické
svalstvo.
" ""Zafod Bíblbrox...?"" řekl chabým hlasem."
" ""Pardon, řekl jsem něco špatně?"" Marvin se nicméně ploužil dál. ""Promiňte, že dýchám, ale to"
já stejně nedělám, tak nevím, proč se vlastně namáhám to říkat, ach bóže, já jsem tak depresívní!
"A další samolibý dveře! Život! O tom nechci nic slyšet."""
" ""Vždyť o něm nebyla ani zmínka,"" zamumlal podrážděně Arthur. ""Jsi v pořádku, Forde?"""
" Ford na něj zíral. ""Říkal ten robot opravdu Zafod Bíblbrox?"""