Stoparuv pruvodce po galaxii (dil 1. kapitola 13.)
9. 5. 2006
-----------------------------------------------------------------
13. kapitola
Marvin se dál ploužil chodbou a naříkal.
" ""... no a potom ta strašlivá bolest ve všech diodách na levé straně..."""
" ""Ale to snad ne,"" řekl chmurně Arthur, který šel vedle něj. ""Opravdu?"""
" ""Ano. Už jsem žádal, aby mi je vyměnili, ale nikdo mě prostě neposlouchá."""
" ""To si umím představit."""
" Z Forda unikaly jakési neurčité chrčivé a hvízdavé zvuky. ""Ale ale ale,"" opakoval neustále pro"
"sebe, ""Zafod Bíblbrox..."""
Marvin se najednou zastavil. Zdvihl ruku.
" ""A víte, co se nevyhnutelně přihodilo teď?"""
" ""Ne, co?"" Arthur to raději vědět nechtěl."
" ""Došli jsme k další dveřím."""
Na konci stála překážka v podobě zasouvacích dveří. Marvin si je podezřívavě měřil.
" ""Tak co?"" Ford byl netrpělivý. ""Máme projít?"""
" ""Máme projít?"" opičil se Marvin. ""Ano. Tohle je vchod na velitelský můstek. Řekli mi, že vás"
mám přivést na můstek. Nedivil bych se, kdyby to byl za dnešek nejvyšší požadavek na moje
"intelektuální schopnosti."""
Zvolna a s očividnou ošklivostí vykročil ke dveřím jako lovec plížící se za kořistí. Dveře se náhle
otevřely jako po másle.
" ""Díky, žes potěšil prostoduché dveře,"" řekly."
Kdesi hluboko v Marvinově hrudníku skřípěly součástky.
" ""Legrační je,"" řekl pohřebním tónem, ""že jakmile se pomyslíte, že horší už to ani být nemůže,"
"tak najednou to horší je."" Vrhl se do dveří a zanechal venku Forda s Arthurem, jak na sebe zírají"
a krčí rameny. Zevnitř zaslechli Marvinův hlas.
" ""Nejspíš chcete ty cizince rovnou vidět. Mám sedět v koutě a rozavět, anebo se mám rozpadnout"
"na místě?"""
" ""Prostě je uveď, ano, Marvine?"" řekl dívčí hlas."
Arthur pohlédl na Forda. Překvapilo ho, že se směje.
" ""Co je..."""
" ""Pšššt. Pojďme tam."""
Vstoupil do prostoru velitelského můstku.
Arthur šel trochu nervózně za ním. Ke svému úžasu spatřil muže houpajícího se na židly s
nohama na kontrolním panelu, ajk se levou rukou šťourá v zubech své pravé hlavy. Zdálo se, že
pravé hlava je do této činnosti úplně zabraná, zato levá hlava se široce usmívala uvolněným,
ležérním úsměvem. Množství věcí, o nichž Arthur nemohl uvěřit, že je vidí, bylo poměrně
značné. Dolní čelist se mu na chvíli volně bimbala.
" Podivný muž lenivě zamával na Forda a příšerně afektovaně a nonšalantně řekl: ""Nazdar, Forde,"
"jak se máš? Jsem rád, žes zaskočil."""
Ford se ovšem nedal zahanbit, co do nonšalance.
" ""Zafodé,"" protáhl. ""Rád tě vidím. Vypadáš bezvadně. Ta ruka navíc ti sluší. Tos čajznul pěknou"
"loď."""
Arthur na něj vyvalil oči.
" ""Chceš říct, že toho chlápka znáš?"" Zpitoměle ukázal na Zafoda."
" ""Jestli ho znám! Je to..."" Ford se odmlčel. Zřejmě se rozhodl začít představování opačně."
" ""Ehm, Zafode, tohle je můj kamarád Arthur Dent. Zachránil jsem ho, když jeho planeta vyletěla"
"do povětří."""
" ""Jasně. Ahoj, Arthure, to je prima, že se ti to podařilo."" Pravá hlava jen zběžně vzhlédla, řekla"
"""ahoj"" a dál si nechala šťourat v zubech."
" Ford pokračoval. ""Arthure, tohle je můj bratranec z druhého kolene Zafod Bíb..."""
" ""My se známe,"" odsekl Arthur."
Když člověk jede po silnici v rychlém pruhu a lenivě propluje kolem hezké řádky lopotících se
aut a cítí se náramně spokojený sám se sebou, a pak omylem přeředí ze čtyřky na jedničku místo
na trojku, takže motor málem vyskočí zpod kapoty v podobě ošklivé rozplácliny, vyvede ho to
z míry asi stejně, jako tahle poznámka vyvedla z míry Forda.
" ""Ehm... cože?"""
" ""Říkám, že se známe."""
Zafod nadskočil rozpaky a překvapením se šťouchl do dásně.
" ""Ale... ehm, jo? Ale... ehm..."""
Ford se pustil do Arthura. Očima metal blesky. Teď, když se zase cítil pevný v kramflecích, měl
na sebe vztek, že se vůbec tahá s takovým ignorantem a primitivem, který toho o dění v Galaxii
ví asi tolik, co mravenec z Ilfordu ví o životě v Pekingu.
" ""Co tím chceš říct, že se znáte?"" obořil se na něj. ""Tohle je Zafod Bíblbrox z Betelgeuze pět,"
"abys věděl, a ne žádný zatracený Martin Smith z Croydonu."""
" ""To je mi fuk,"" odpověděl Arthur chladně. ""My se přece známe, viď Zafode Bíblbroxi - nebo ti"
"mám snad říkat... Phile?"""
" ""Cože!"" zařval Ford."
" ""Budeš mi to muset trochu připomenout,"" řekl Zafod. ""Mám strašně špatnou paměť na"
"biologické druhy."""
" ""Bylo to na večírku,"" Arthur byl neodbytný."
" ""Hm, no, pochybuju."""
" ""Tak pomalu, Arthure,"" rozkazoval Ford."
" Ale Arthur se nedal zastrašit. ""Večírek před půl rokem. Na Zemi... Anglie..."""
Zafod potřásl hlavou a nuceně se usmál.
" ""Londýn,"" trval Arthur na svém, ""Islington."""
" ""Jo tak."" V Zafodovi provinile hrklo. ""Tenhle večírek."""
" Fordovi připadalo, že to vůči němu není fér. Díval se střídavě z Arthura na Zafoda. ""Cože?"" řekl"
"Zafodovi. ""Znamená to snad, žes byl taky na tý pitomý mrňavý planetě?"""
" ""Jasněže ne,"" řekl Zafod zvysoka. ""Možná jsem tak prostě jenom zaskočil na cestě někam..."""
" ""Ale já tam trčel patnáct let!"""
" ""To jsem ovšem nemohl vědět, že?"""
" ""Tak cos tam dělal?"""
" ""To víš, tak jsem se rozhlížel."""
" ""Vnutil se na večírek."" Arthur se třásl zlostí. ""Večírek s převleky..."""
" ""Jinak by to asi ani nešlo, co?"" poznamenal Ford."
" ""Na tom večírku byla jedna dívka,"" pokračoval Arthur. ""No dobře, teď už je to stejně jedno."
"Stejně to všechno vyletělo do povětří..."""
" ""Byl bych rád, kdybys už jednou přestal skuhrat kvůli tý zatracený planetě. Kdo byla ta dáma?"""
" ""Prostě jedna dívka... Tak dobře... Už to začínalo vypadat docela slibně. Zkoušel jsem to na ni"
celý večer. Krucinál, ale byla fakticky kus. Krásná, okouzlující, děsivě inteligentní. Konečně jsem
ji měl chvíli pro sebe a trochu do ní hučel, když vtom se přihrne tady ten tvůj kámoš a povídá
'Ahoj holčičko, nudí tě ten moula? Pojď se radši bavit se mnou. Jsem z jiné planety.' Už jsem ji
"nikdy neviděl."""
" ""Zafod?"" žasl Ford."
" ""Ano,"" zaškaredil se na něj Arthur a snažil se nepřipadat si jako blázen. ""Akorát, že měl jen dvě"
"ruce a jednu hlavu a říkal si Phil, ale jinak..."""
" ""Ale musíš uznat, že z jiné planety skutečně byl."" Trillian vešla do jejich zorného pole na druhém"
konci můstku. Příjemný úsměv, který Arthurovi věnovala, mu připadal, jako by na něj žuchla tuna
cihel. Hned se zase vrátila k řízení lodi.
Několik vteřin bylo ticho. Pak najednou z katastrofálního zmatku v Arthurově mozku vyplula
slova:
" ""Tricie McMillanová, co tu děláš?"""
" ""Totéž, co ty. Chytla jsem stop. Koneckonců, co může člověk, který vystudoval matematiku a"
astrofyziku, dělat jiného? Buď tohle, anebo mě zase čekala pondělní fronta na podporu v
"nezaměstnanosti."""
" ""Nekonečno minus jedna,"" šveholil počítač. ""Součet napravděpodobnosti je úplný."""
Zafod se podíval na počítač, na Forda, na Arthura a pak na Trillian.
" ""Trillian, budou se takovéhle věci dít pokaždé, když poletíme na nekonečnou"
"nepravděpodobnst?"""
" ""Bohužel je to dost pravděpodobné."""
13. kapitola
Marvin se dál ploužil chodbou a naříkal.
" ""... no a potom ta strašlivá bolest ve všech diodách na levé straně..."""
" ""Ale to snad ne,"" řekl chmurně Arthur, který šel vedle něj. ""Opravdu?"""
" ""Ano. Už jsem žádal, aby mi je vyměnili, ale nikdo mě prostě neposlouchá."""
" ""To si umím představit."""
" Z Forda unikaly jakési neurčité chrčivé a hvízdavé zvuky. ""Ale ale ale,"" opakoval neustále pro"
"sebe, ""Zafod Bíblbrox..."""
Marvin se najednou zastavil. Zdvihl ruku.
" ""A víte, co se nevyhnutelně přihodilo teď?"""
" ""Ne, co?"" Arthur to raději vědět nechtěl."
" ""Došli jsme k další dveřím."""
Na konci stála překážka v podobě zasouvacích dveří. Marvin si je podezřívavě měřil.
" ""Tak co?"" Ford byl netrpělivý. ""Máme projít?"""
" ""Máme projít?"" opičil se Marvin. ""Ano. Tohle je vchod na velitelský můstek. Řekli mi, že vás"
mám přivést na můstek. Nedivil bych se, kdyby to byl za dnešek nejvyšší požadavek na moje
"intelektuální schopnosti."""
Zvolna a s očividnou ošklivostí vykročil ke dveřím jako lovec plížící se za kořistí. Dveře se náhle
otevřely jako po másle.
" ""Díky, žes potěšil prostoduché dveře,"" řekly."
Kdesi hluboko v Marvinově hrudníku skřípěly součástky.
" ""Legrační je,"" řekl pohřebním tónem, ""že jakmile se pomyslíte, že horší už to ani být nemůže,"
"tak najednou to horší je."" Vrhl se do dveří a zanechal venku Forda s Arthurem, jak na sebe zírají"
a krčí rameny. Zevnitř zaslechli Marvinův hlas.
" ""Nejspíš chcete ty cizince rovnou vidět. Mám sedět v koutě a rozavět, anebo se mám rozpadnout"
"na místě?"""
" ""Prostě je uveď, ano, Marvine?"" řekl dívčí hlas."
Arthur pohlédl na Forda. Překvapilo ho, že se směje.
" ""Co je..."""
" ""Pšššt. Pojďme tam."""
Vstoupil do prostoru velitelského můstku.
Arthur šel trochu nervózně za ním. Ke svému úžasu spatřil muže houpajícího se na židly s
nohama na kontrolním panelu, ajk se levou rukou šťourá v zubech své pravé hlavy. Zdálo se, že
pravé hlava je do této činnosti úplně zabraná, zato levá hlava se široce usmívala uvolněným,
ležérním úsměvem. Množství věcí, o nichž Arthur nemohl uvěřit, že je vidí, bylo poměrně
značné. Dolní čelist se mu na chvíli volně bimbala.
" Podivný muž lenivě zamával na Forda a příšerně afektovaně a nonšalantně řekl: ""Nazdar, Forde,"
"jak se máš? Jsem rád, žes zaskočil."""
Ford se ovšem nedal zahanbit, co do nonšalance.
" ""Zafodé,"" protáhl. ""Rád tě vidím. Vypadáš bezvadně. Ta ruka navíc ti sluší. Tos čajznul pěknou"
"loď."""
Arthur na něj vyvalil oči.
" ""Chceš říct, že toho chlápka znáš?"" Zpitoměle ukázal na Zafoda."
" ""Jestli ho znám! Je to..."" Ford se odmlčel. Zřejmě se rozhodl začít představování opačně."
" ""Ehm, Zafode, tohle je můj kamarád Arthur Dent. Zachránil jsem ho, když jeho planeta vyletěla"
"do povětří."""
" ""Jasně. Ahoj, Arthure, to je prima, že se ti to podařilo."" Pravá hlava jen zběžně vzhlédla, řekla"
"""ahoj"" a dál si nechala šťourat v zubech."
" Ford pokračoval. ""Arthure, tohle je můj bratranec z druhého kolene Zafod Bíb..."""
" ""My se známe,"" odsekl Arthur."
Když člověk jede po silnici v rychlém pruhu a lenivě propluje kolem hezké řádky lopotících se
aut a cítí se náramně spokojený sám se sebou, a pak omylem přeředí ze čtyřky na jedničku místo
na trojku, takže motor málem vyskočí zpod kapoty v podobě ošklivé rozplácliny, vyvede ho to
z míry asi stejně, jako tahle poznámka vyvedla z míry Forda.
" ""Ehm... cože?"""
" ""Říkám, že se známe."""
Zafod nadskočil rozpaky a překvapením se šťouchl do dásně.
" ""Ale... ehm, jo? Ale... ehm..."""
Ford se pustil do Arthura. Očima metal blesky. Teď, když se zase cítil pevný v kramflecích, měl
na sebe vztek, že se vůbec tahá s takovým ignorantem a primitivem, který toho o dění v Galaxii
ví asi tolik, co mravenec z Ilfordu ví o životě v Pekingu.
" ""Co tím chceš říct, že se znáte?"" obořil se na něj. ""Tohle je Zafod Bíblbrox z Betelgeuze pět,"
"abys věděl, a ne žádný zatracený Martin Smith z Croydonu."""
" ""To je mi fuk,"" odpověděl Arthur chladně. ""My se přece známe, viď Zafode Bíblbroxi - nebo ti"
"mám snad říkat... Phile?"""
" ""Cože!"" zařval Ford."
" ""Budeš mi to muset trochu připomenout,"" řekl Zafod. ""Mám strašně špatnou paměť na"
"biologické druhy."""
" ""Bylo to na večírku,"" Arthur byl neodbytný."
" ""Hm, no, pochybuju."""
" ""Tak pomalu, Arthure,"" rozkazoval Ford."
" Ale Arthur se nedal zastrašit. ""Večírek před půl rokem. Na Zemi... Anglie..."""
Zafod potřásl hlavou a nuceně se usmál.
" ""Londýn,"" trval Arthur na svém, ""Islington."""
" ""Jo tak."" V Zafodovi provinile hrklo. ""Tenhle večírek."""
" Fordovi připadalo, že to vůči němu není fér. Díval se střídavě z Arthura na Zafoda. ""Cože?"" řekl"
"Zafodovi. ""Znamená to snad, žes byl taky na tý pitomý mrňavý planetě?"""
" ""Jasněže ne,"" řekl Zafod zvysoka. ""Možná jsem tak prostě jenom zaskočil na cestě někam..."""
" ""Ale já tam trčel patnáct let!"""
" ""To jsem ovšem nemohl vědět, že?"""
" ""Tak cos tam dělal?"""
" ""To víš, tak jsem se rozhlížel."""
" ""Vnutil se na večírek."" Arthur se třásl zlostí. ""Večírek s převleky..."""
" ""Jinak by to asi ani nešlo, co?"" poznamenal Ford."
" ""Na tom večírku byla jedna dívka,"" pokračoval Arthur. ""No dobře, teď už je to stejně jedno."
"Stejně to všechno vyletělo do povětří..."""
" ""Byl bych rád, kdybys už jednou přestal skuhrat kvůli tý zatracený planetě. Kdo byla ta dáma?"""
" ""Prostě jedna dívka... Tak dobře... Už to začínalo vypadat docela slibně. Zkoušel jsem to na ni"
celý večer. Krucinál, ale byla fakticky kus. Krásná, okouzlující, děsivě inteligentní. Konečně jsem
ji měl chvíli pro sebe a trochu do ní hučel, když vtom se přihrne tady ten tvůj kámoš a povídá
'Ahoj holčičko, nudí tě ten moula? Pojď se radši bavit se mnou. Jsem z jiné planety.' Už jsem ji
"nikdy neviděl."""
" ""Zafod?"" žasl Ford."
" ""Ano,"" zaškaredil se na něj Arthur a snažil se nepřipadat si jako blázen. ""Akorát, že měl jen dvě"
"ruce a jednu hlavu a říkal si Phil, ale jinak..."""
" ""Ale musíš uznat, že z jiné planety skutečně byl."" Trillian vešla do jejich zorného pole na druhém"
konci můstku. Příjemný úsměv, který Arthurovi věnovala, mu připadal, jako by na něj žuchla tuna
cihel. Hned se zase vrátila k řízení lodi.
Několik vteřin bylo ticho. Pak najednou z katastrofálního zmatku v Arthurově mozku vyplula
slova:
" ""Tricie McMillanová, co tu děláš?"""
" ""Totéž, co ty. Chytla jsem stop. Koneckonců, co může člověk, který vystudoval matematiku a"
astrofyziku, dělat jiného? Buď tohle, anebo mě zase čekala pondělní fronta na podporu v
"nezaměstnanosti."""
" ""Nekonečno minus jedna,"" šveholil počítač. ""Součet napravděpodobnosti je úplný."""
Zafod se podíval na počítač, na Forda, na Arthura a pak na Trillian.
" ""Trillian, budou se takovéhle věci dít pokaždé, když poletíme na nekonečnou"
"nepravděpodobnst?"""
" ""Bohužel je to dost pravděpodobné."""