Stoparuv pruvodce po galaxii (dil 1. kapitola 18.)
9. 5. 2006
-----------------------------------------------------------------
18. kapitola
A další, co se přihodilo hned po ní, bylo, že Srdce ze zlata pokračovalo naprosto normálně ve
své pouti a mělo teď rozkošně zařízený interiér. Byl trochu prostornější, vyvedený v pastelových
odstínech zelené a modré. Uprostřed, v trsu kapradin vkusně doplněném žlutými kvítky, se
zdvíhalo točité schodiště, vedoucí kamsi do neurčita, a vedle něj kamenný podstavec se
slunečními hodinami ukrýval hlavní počítačový výstup. Vtipně instalované osvětlení a zrcadla
vyvolávaly dojem zimní zahrady s výhledem na rozlehlou a skvěle udržovanou zahradu. Po
obvodu zimní zahrady stály mramorové stolky na půvabných nožkách z tepaného železa. Když
se člověk zahleděl do leštěného povrchu mramorových desek, uviděl v nich nejasně rýsující se
tvary přístrojů, které se mu při doteku materializovaly pod rukama. Při pohledu ze správného úhlu
do vypadalo, že se v zrcadlech odráží obrazovky se všemi potřebnými údaji, ačkoli nebylo ani
zdaleka jasné, odkud se vlastně odrážejí. V podstatě to bylo všechno úchvatně krásné.
" Zafod Bíblbrox, rozvalený v proutěném křesílku, pronesl: ""Co se to ksakru stalo?"""
" ""Říkal jsem zrovna, že vypínač nepravděpodobnostního pohonu je tamhle...,"" vložil se do"
hovoru Arthur, povalující se u malého jezírka s rybičkami. Mávl rukou směrem k místu, kde kdysi
býval vypínač. Teď tam byl květináč s azalkou.
" ""Ale kde to jsme?"" divil se Ford, sedící na točitém schodišti s příjemně vychlazeným"
Pangalaktickým megacloumákem v ruce.
" ""Řekla bych, že přesně tam, kde jsme byli předtím...,"" ozvala se Trillian, když jim všudypřítomná"
zrcadla náhle ukázala zvětšelou tvář Magrathey, stále uhánějící pod nimi.
Zafod vyskočil ze sedadla.
" ""Jenže co se stalo se střelami?"""
V zrcadlech uviděli úplně nový šokující obraz.
" ""Vypadá to, jako by se proměnily v květináč petúnií a velmi překvapeně se tvářícího vorvaně...,"""
řekl Ford pochybovačně.
" ""Nepravděpodobnostní faktor jedna ku osmi miliónům sedmi stům šedesáti sedmi tisícům sto"
"dvaceti osmi,"" skočil jim do řeči Eddie, který se ovšem ani trochu nezměnil."
Zafod upřeně hleděl na Arthura.
" ""Uvážils to, pozemšťane?"" tázal se naléhavě."
" ""Ale... vždyť já jenom...,"" koktal Arthur."
" ""Tak to jsi uvažoval správně. Zapnout nepravděpodobnostní pohon bez předchozího aktivování"
"zkušebních obrazovek... Zachránils nám život, chlapče, víš to?"""
" ""To nestojí za řeč...,"" bránil se Arthur."
" ""Vážně?"" podivil se Zafod. ""V tom případě už o tom nemluvme. Hej, počítači! Naveď nás na"
"přistání."""
" ""Ale..."""
" ""Už jsem řekl, že o tom nebudeme mluvit."""
Další, co posléze upadlo v zapomnění, bylo, že proti vší pravděpodobnosti byl několik kilometrů
nad povrchem neznámé planety vyvolán v existenci vorvaň obrovský.
A protože taková pozice je pro vorvaně pochopitelně neudržitelná, mělo ubohé neinné stvoření
jen málo času, aby se smířilo se svou vorvaní identitou, protože hned vzápětí se zase muselo
smířít s tím, že už vorvaněm není.
Následující pasáž je úplným záznamem jeho myšlenek od okamžiku, kdy začalo žít, až do
chvíle, kdy svůj krátký život skončilo.
" ""Aha...! Co se to děje?"" myslelo si."
" ""Ehm, pardon, kdo vlastně jsem?"
Dobrý den?
Proč jsem tady? Co je smyslem mého života?
A co tím myslím, když říkám, kdo jsem?
A jéjej! Hele! Co se to ke mně najednou tak strašně rychle blíží? Tak strašně moc rychle. Je to
veliké, placaté a kulaté... to chce nějaké důkladné jméno jako třeba... mmm... em... zem!
To je ono! Zem!
" Jestlipak budeme kamarádi?"""
A potom, po náhlém mlaskavém žuchnutí, následovalo už jen ticho.
" Zvláštní, že jediná myšlenka, která se honila hlavou květináči petúnií, když padal, byla: ""To snad"
"ne, už zase!"""
Spousta lidí došla k závěru, že kdybychom věděli, proč si onen květináč petúmií myslel právě
tohle, věděli bychom toho o podstatě vesmíru mnohem více, než víme teď.
18. kapitola
A další, co se přihodilo hned po ní, bylo, že Srdce ze zlata pokračovalo naprosto normálně ve
své pouti a mělo teď rozkošně zařízený interiér. Byl trochu prostornější, vyvedený v pastelových
odstínech zelené a modré. Uprostřed, v trsu kapradin vkusně doplněném žlutými kvítky, se
zdvíhalo točité schodiště, vedoucí kamsi do neurčita, a vedle něj kamenný podstavec se
slunečními hodinami ukrýval hlavní počítačový výstup. Vtipně instalované osvětlení a zrcadla
vyvolávaly dojem zimní zahrady s výhledem na rozlehlou a skvěle udržovanou zahradu. Po
obvodu zimní zahrady stály mramorové stolky na půvabných nožkách z tepaného železa. Když
se člověk zahleděl do leštěného povrchu mramorových desek, uviděl v nich nejasně rýsující se
tvary přístrojů, které se mu při doteku materializovaly pod rukama. Při pohledu ze správného úhlu
do vypadalo, že se v zrcadlech odráží obrazovky se všemi potřebnými údaji, ačkoli nebylo ani
zdaleka jasné, odkud se vlastně odrážejí. V podstatě to bylo všechno úchvatně krásné.
" Zafod Bíblbrox, rozvalený v proutěném křesílku, pronesl: ""Co se to ksakru stalo?"""
" ""Říkal jsem zrovna, že vypínač nepravděpodobnostního pohonu je tamhle...,"" vložil se do"
hovoru Arthur, povalující se u malého jezírka s rybičkami. Mávl rukou směrem k místu, kde kdysi
býval vypínač. Teď tam byl květináč s azalkou.
" ""Ale kde to jsme?"" divil se Ford, sedící na točitém schodišti s příjemně vychlazeným"
Pangalaktickým megacloumákem v ruce.
" ""Řekla bych, že přesně tam, kde jsme byli předtím...,"" ozvala se Trillian, když jim všudypřítomná"
zrcadla náhle ukázala zvětšelou tvář Magrathey, stále uhánějící pod nimi.
Zafod vyskočil ze sedadla.
" ""Jenže co se stalo se střelami?"""
V zrcadlech uviděli úplně nový šokující obraz.
" ""Vypadá to, jako by se proměnily v květináč petúnií a velmi překvapeně se tvářícího vorvaně...,"""
řekl Ford pochybovačně.
" ""Nepravděpodobnostní faktor jedna ku osmi miliónům sedmi stům šedesáti sedmi tisícům sto"
"dvaceti osmi,"" skočil jim do řeči Eddie, který se ovšem ani trochu nezměnil."
Zafod upřeně hleděl na Arthura.
" ""Uvážils to, pozemšťane?"" tázal se naléhavě."
" ""Ale... vždyť já jenom...,"" koktal Arthur."
" ""Tak to jsi uvažoval správně. Zapnout nepravděpodobnostní pohon bez předchozího aktivování"
"zkušebních obrazovek... Zachránils nám život, chlapče, víš to?"""
" ""To nestojí za řeč...,"" bránil se Arthur."
" ""Vážně?"" podivil se Zafod. ""V tom případě už o tom nemluvme. Hej, počítači! Naveď nás na"
"přistání."""
" ""Ale..."""
" ""Už jsem řekl, že o tom nebudeme mluvit."""
Další, co posléze upadlo v zapomnění, bylo, že proti vší pravděpodobnosti byl několik kilometrů
nad povrchem neznámé planety vyvolán v existenci vorvaň obrovský.
A protože taková pozice je pro vorvaně pochopitelně neudržitelná, mělo ubohé neinné stvoření
jen málo času, aby se smířilo se svou vorvaní identitou, protože hned vzápětí se zase muselo
smířít s tím, že už vorvaněm není.
Následující pasáž je úplným záznamem jeho myšlenek od okamžiku, kdy začalo žít, až do
chvíle, kdy svůj krátký život skončilo.
" ""Aha...! Co se to děje?"" myslelo si."
" ""Ehm, pardon, kdo vlastně jsem?"
Dobrý den?
Proč jsem tady? Co je smyslem mého života?
A co tím myslím, když říkám, kdo jsem?
A jéjej! Hele! Co se to ke mně najednou tak strašně rychle blíží? Tak strašně moc rychle. Je to
veliké, placaté a kulaté... to chce nějaké důkladné jméno jako třeba... mmm... em... zem!
To je ono! Zem!
" Jestlipak budeme kamarádi?"""
A potom, po náhlém mlaskavém žuchnutí, následovalo už jen ticho.
" Zvláštní, že jediná myšlenka, která se honila hlavou květináči petúnií, když padal, byla: ""To snad"
"ne, už zase!"""
Spousta lidí došla k závěru, že kdybychom věděli, proč si onen květináč petúmií myslel právě
tohle, věděli bychom toho o podstatě vesmíru mnohem více, než víme teď.