Stoparuv pruvodce po galaxii (dil 1. kapitola 22.)
9. 5. 2006
-----------------------------------------------------------------
22. kapitola
Stál zády k Arthurovi a pozoroval, jak poslední odlesky světla mizí v temnotách za obzorem. Byl
vysoký, na sobě prosté, šedé roucho. Když se otočil, ukazoval pohublou, distingovanou tvář,
ustaranou, ale nikoli nelaskavou. Tvář bankéře, jemuž byste s radostí svěřili své konto. Zatím se
však neotočil, dokonce ani nereagoval na Arthurovo překvapené kviknutí.
Konečně zmizely i poslední sluneční paprsky. Muž se otočil. Jeho tvář byla stále odkudsi
osvětlená, a když Arthur zapátral po zdroji světla, spatřil o několik kroků dál malé plavidlo -
nejspíš vznášedlo, jak odhadl. Kolem něj se rozlévala kaluž bledého svitu.
Muž pohlédl na Arthura. Smutně, zdálo se.
" ""Vybrali jste si k návštěvě naší mrtvé planety studenou noc,"" řekl."
" ""Kdo... kdo jste?"" vyblekotal Arthur."
Muž odvrátil oči. Zdálo se, že po jeho tváři opět přeběhl výraz smutku.
" ""Jméno není důležité,"" řekl."
O něčem přemýšlel. Aspoň to tak vypadalo. Domníval se zřejmě, že konverzace se nesmí
uspěchat. Arthura to uvádělo do rozpaků.
" ""Já... ehm... vy jste mě ale vylekal...,"" začal nešikovně. Muž na něj pohlédl a mírně zdvihl obočí."
" ""Hmm?"" otázal se."
" ""Že jste mě vylekal."""
" Arthur se na něj zamračil. ""Ale stříleli jste na nás! Ty rakety přece..."""
Muž zíral do hlubin kráteru. Slabá záře z Marvinových očí vrhala sotva patrné rudé stíny na
ohromnou vorvaní mršinu.
Muž se ironicky pousmál.
" ""Automatický systém,"" vysvětloval s mírným povzdechem. ""Archaické počítače v útrobách"
planety odtikávají temná tisíciletí... Čas doléhá na jejich zaprášené databanky... Zřejmě jim občas
"přeskočí, a tak vystřelí, jen aby porušily tu zoufalou monotónnost."""
" Vážně pohlédl na Arthura a dodal: ""Jsem totiž velký přívrženec vědy."""
" ""Aha... ehm... fakt?"" koktal Arthur. Mužovo podivné, ač laskavé chování ho vyvádělo z míry."
" ""Jistě,"" potvrdil muž a klidně zmlkl."
" ""Aha... ehm...,"" zajíkal se Arthur. Připadal si jako člověk páchající cizoložství, náhle překvapený"
příchodem milčina manžela, který se však jenom převlékne kalhoty, prohodí několik nezávazných
poznámek o počasí a zase odejde.
" ""Vypadáte nesvůj,"" vyjádřil muž zdvořilou účast."
" ""Ehm, ani ne... totiž vlastně ano. My jsme jaksi nečekali, že tu vůbec někoho najdeme."
"Domnívali jsme se, že jste všichni mrtví, nebo co..."""
" ""Mrtví?"" podivil se muž. ""Probůh, jen to ne! Jenom jsme spali."""
" ""Spali?"" opakoval Arthur nevěřícně."
" ""Ano, po dobu hospodářské krize."" Kmeta zjevně nezajímalo, jestli pozemšťan rozumí jedinému"
slovu z toho všeho, a tak ho Arthur musel znovu pobídnout k řeči:
" ""Ehm... hospodářská krize?"""
" ""Před pěti milióny let se galaktická ekonomika zhroutila, a vzhledem k tomu, že planety stavěné"
"na zakázku jsou něco jako luxusní zboží, tak..."""
Odmlčel se a pohlédl na Arthura.
" ""Víte o tom, že stavíme planety?"" zeptal se vážně."
" ""Ehm... ano,"" koktal Arthur, ""domníval jsem se jaksi..."""
" ""Fascinující práce,"" pokračoval stařec a do výrazu se mu vkradla nostalgie. ""Nejradši jsem dělal"
"pobřeží. Jak já si užil, když jsem dělával fjordy..., ale k věci,"" snažil se znovu navázat nit. ""Přišla"
hospodářská krize, a tak jsme si řekli, že nám ušetří spoustu nepříjemností, když ji jednoduše
"prospíme, a naprogramovali jsme počítače, aby nás oživily, až bude po krizi."""
Kmet potlačil slabé zívnutí a pokračoval:
" ""Počítače jsme napojili na ukazatele cen na galaktické burze, aby nás oživily, až všichni"
"přebudují ekonomiku natolik, aby si naše poměrně drahé služby mohli dovolit."""
Arthur, stálý čtenář burzovních zpráv v Guardianu, byl do hloubi duše otřesen.
" ""To bylo od vás ale hodně ošklivé, nemyslíte?"""
" ""Vážně?"" podivil se muž mírumilovně. ""Nedivte se, jsem trochu mimo obraz."""
Ukázal směrem do kráteru.
" ""To je váš robot?"""
" ""Ne,"" ozval se od kráteru slabý kovový hlásek, ""jsem svůj vlastní."""
" ""Pokud se mu vůbec dá říkat robot,"" brblal Arthur. ""Je to spíš automat na špatnou náladu."""
" ""Zavolejte ho."" Arthur překvapeně zaznamenal náhlý rozhodný tón v mužově hlasu. Zavolal na"
Marvina, který se začal škrábat do svahu a přitom předváděl, jak pajdá, což samozřejmě nebylo
pravda.
" ""Vlastně ho radši nechte tady,"" řekl kmet. ""Musíte jít se mnou. Budou se dít velké věci."" Obrátil"
se ke svému plavidlu, jež se k nim tiše blížilo tmou, přestože nedostalo žádný viditelný pokyn.
Arthur shlížel na Marvina, který teď dělal stejné divadlo, když se namáhavě otočil a plahočil se
zpátky do kráteru, a bručel si po cestě zakyslé bezvýznamnosti.
" ""Tak pojďte,"" volal kmet. ""Pojďte, nebo vám to přijde draho."""
" ""Draho?"" divil se Arthur. ""A co?"""
" ""Jak se jmenujete, člověče?"""
" ""Dent. Arthur Dent."""
" ""Draho jako drahý zesnulý Dentarthurdent,"" řekl kmet přísně. ""To má být něco jako výhružka,"
"aby bylo jasno."" V jeho starých unavených očích se znovu objevil nostalgický výraz. ""Nikdy jsem"
"moc neuměl vyhrožovat, ale tvrdili mi, že to občas ohromně účinkuje."""
Arthur na něj jen mrkal.
" ""To je ale zvláštní člověk,"" mumlal si pro sebe."
" ""Pardon, co jste říkal?"" optal se kmet."
" ""Nic, nic, promiňte,"" topil se Arthur v rozpacích. ""Tak dobře, kam máme namířeno?"""
" ""Do mého aeroauta,"" odpověděl muž a pokynul Arthurovi, aby nastoupil do plavidla, které"
"neslyšně přistálo vedle nich. ""Poletíme hluboko do útrob planety, kde právě procitá náš národ po"
"pěti miliónech let spánku. Magrathea se probouzí."""
Když Arthur usedal vedle starého muže, proti své vůli se zachvěl. Podivné události, stejně jako
nehlučný pohyb plavidla plujícího noční oblohou, ho hluboce znepokojily.
Pohlédl na kmeta, jehož tvář osvětlovala slabá záře světýlek na přístrojové desce.
" ""Promiňte,"" oslovil ho, ""jen tak mimochodem, jak se jmenujete?"""
" ""Jak se jmenuju?"" opakoval stařec a do tváře se mu vrátil odtažitý smutek. Na chvíli se odmlčel."
"Pak řekl: ""Jmenuju se... Slartibartfast."""
Arthur se málem zadusil.
" ""Prosím?"" vyprskl."
" ""Slartibartfast,"" opakoval muž tiše."
" ""Slartibartfast?"""
Kmet na něj vážně pohlédl.
" ""Říkal jsem přece, že jméno není důležité."""
Aeroauto tiše plulo nocí.
22. kapitola
Stál zády k Arthurovi a pozoroval, jak poslední odlesky světla mizí v temnotách za obzorem. Byl
vysoký, na sobě prosté, šedé roucho. Když se otočil, ukazoval pohublou, distingovanou tvář,
ustaranou, ale nikoli nelaskavou. Tvář bankéře, jemuž byste s radostí svěřili své konto. Zatím se
však neotočil, dokonce ani nereagoval na Arthurovo překvapené kviknutí.
Konečně zmizely i poslední sluneční paprsky. Muž se otočil. Jeho tvář byla stále odkudsi
osvětlená, a když Arthur zapátral po zdroji světla, spatřil o několik kroků dál malé plavidlo -
nejspíš vznášedlo, jak odhadl. Kolem něj se rozlévala kaluž bledého svitu.
Muž pohlédl na Arthura. Smutně, zdálo se.
" ""Vybrali jste si k návštěvě naší mrtvé planety studenou noc,"" řekl."
" ""Kdo... kdo jste?"" vyblekotal Arthur."
Muž odvrátil oči. Zdálo se, že po jeho tváři opět přeběhl výraz smutku.
" ""Jméno není důležité,"" řekl."
O něčem přemýšlel. Aspoň to tak vypadalo. Domníval se zřejmě, že konverzace se nesmí
uspěchat. Arthura to uvádělo do rozpaků.
" ""Já... ehm... vy jste mě ale vylekal...,"" začal nešikovně. Muž na něj pohlédl a mírně zdvihl obočí."
" ""Hmm?"" otázal se."
" ""Že jste mě vylekal."""
" Arthur se na něj zamračil. ""Ale stříleli jste na nás! Ty rakety přece..."""
Muž zíral do hlubin kráteru. Slabá záře z Marvinových očí vrhala sotva patrné rudé stíny na
ohromnou vorvaní mršinu.
Muž se ironicky pousmál.
" ""Automatický systém,"" vysvětloval s mírným povzdechem. ""Archaické počítače v útrobách"
planety odtikávají temná tisíciletí... Čas doléhá na jejich zaprášené databanky... Zřejmě jim občas
"přeskočí, a tak vystřelí, jen aby porušily tu zoufalou monotónnost."""
" Vážně pohlédl na Arthura a dodal: ""Jsem totiž velký přívrženec vědy."""
" ""Aha... ehm... fakt?"" koktal Arthur. Mužovo podivné, ač laskavé chování ho vyvádělo z míry."
" ""Jistě,"" potvrdil muž a klidně zmlkl."
" ""Aha... ehm...,"" zajíkal se Arthur. Připadal si jako člověk páchající cizoložství, náhle překvapený"
příchodem milčina manžela, který se však jenom převlékne kalhoty, prohodí několik nezávazných
poznámek o počasí a zase odejde.
" ""Vypadáte nesvůj,"" vyjádřil muž zdvořilou účast."
" ""Ehm, ani ne... totiž vlastně ano. My jsme jaksi nečekali, že tu vůbec někoho najdeme."
"Domnívali jsme se, že jste všichni mrtví, nebo co..."""
" ""Mrtví?"" podivil se muž. ""Probůh, jen to ne! Jenom jsme spali."""
" ""Spali?"" opakoval Arthur nevěřícně."
" ""Ano, po dobu hospodářské krize."" Kmeta zjevně nezajímalo, jestli pozemšťan rozumí jedinému"
slovu z toho všeho, a tak ho Arthur musel znovu pobídnout k řeči:
" ""Ehm... hospodářská krize?"""
" ""Před pěti milióny let se galaktická ekonomika zhroutila, a vzhledem k tomu, že planety stavěné"
"na zakázku jsou něco jako luxusní zboží, tak..."""
Odmlčel se a pohlédl na Arthura.
" ""Víte o tom, že stavíme planety?"" zeptal se vážně."
" ""Ehm... ano,"" koktal Arthur, ""domníval jsem se jaksi..."""
" ""Fascinující práce,"" pokračoval stařec a do výrazu se mu vkradla nostalgie. ""Nejradši jsem dělal"
"pobřeží. Jak já si užil, když jsem dělával fjordy..., ale k věci,"" snažil se znovu navázat nit. ""Přišla"
hospodářská krize, a tak jsme si řekli, že nám ušetří spoustu nepříjemností, když ji jednoduše
"prospíme, a naprogramovali jsme počítače, aby nás oživily, až bude po krizi."""
Kmet potlačil slabé zívnutí a pokračoval:
" ""Počítače jsme napojili na ukazatele cen na galaktické burze, aby nás oživily, až všichni"
"přebudují ekonomiku natolik, aby si naše poměrně drahé služby mohli dovolit."""
Arthur, stálý čtenář burzovních zpráv v Guardianu, byl do hloubi duše otřesen.
" ""To bylo od vás ale hodně ošklivé, nemyslíte?"""
" ""Vážně?"" podivil se muž mírumilovně. ""Nedivte se, jsem trochu mimo obraz."""
Ukázal směrem do kráteru.
" ""To je váš robot?"""
" ""Ne,"" ozval se od kráteru slabý kovový hlásek, ""jsem svůj vlastní."""
" ""Pokud se mu vůbec dá říkat robot,"" brblal Arthur. ""Je to spíš automat na špatnou náladu."""
" ""Zavolejte ho."" Arthur překvapeně zaznamenal náhlý rozhodný tón v mužově hlasu. Zavolal na"
Marvina, který se začal škrábat do svahu a přitom předváděl, jak pajdá, což samozřejmě nebylo
pravda.
" ""Vlastně ho radši nechte tady,"" řekl kmet. ""Musíte jít se mnou. Budou se dít velké věci."" Obrátil"
se ke svému plavidlu, jež se k nim tiše blížilo tmou, přestože nedostalo žádný viditelný pokyn.
Arthur shlížel na Marvina, který teď dělal stejné divadlo, když se namáhavě otočil a plahočil se
zpátky do kráteru, a bručel si po cestě zakyslé bezvýznamnosti.
" ""Tak pojďte,"" volal kmet. ""Pojďte, nebo vám to přijde draho."""
" ""Draho?"" divil se Arthur. ""A co?"""
" ""Jak se jmenujete, člověče?"""
" ""Dent. Arthur Dent."""
" ""Draho jako drahý zesnulý Dentarthurdent,"" řekl kmet přísně. ""To má být něco jako výhružka,"
"aby bylo jasno."" V jeho starých unavených očích se znovu objevil nostalgický výraz. ""Nikdy jsem"
"moc neuměl vyhrožovat, ale tvrdili mi, že to občas ohromně účinkuje."""
Arthur na něj jen mrkal.
" ""To je ale zvláštní člověk,"" mumlal si pro sebe."
" ""Pardon, co jste říkal?"" optal se kmet."
" ""Nic, nic, promiňte,"" topil se Arthur v rozpacích. ""Tak dobře, kam máme namířeno?"""
" ""Do mého aeroauta,"" odpověděl muž a pokynul Arthurovi, aby nastoupil do plavidla, které"
"neslyšně přistálo vedle nich. ""Poletíme hluboko do útrob planety, kde právě procitá náš národ po"
"pěti miliónech let spánku. Magrathea se probouzí."""
Když Arthur usedal vedle starého muže, proti své vůli se zachvěl. Podivné události, stejně jako
nehlučný pohyb plavidla plujícího noční oblohou, ho hluboce znepokojily.
Pohlédl na kmeta, jehož tvář osvětlovala slabá záře světýlek na přístrojové desce.
" ""Promiňte,"" oslovil ho, ""jen tak mimochodem, jak se jmenujete?"""
" ""Jak se jmenuju?"" opakoval stařec a do tváře se mu vrátil odtažitý smutek. Na chvíli se odmlčel."
"Pak řekl: ""Jmenuju se... Slartibartfast."""
Arthur se málem zadusil.
" ""Prosím?"" vyprskl."
" ""Slartibartfast,"" opakoval muž tiše."
" ""Slartibartfast?"""
Kmet na něj vážně pohlédl.
" ""Říkal jsem přece, že jméno není důležité."""
Aeroauto tiše plulo nocí.