Stoparuv pruvodce po galaxii (dil 1. kapitola 31.)
9. 5. 2006
-----------------------------------------------------------------
31. kapitola
Neopatrné výroky mohou přijít draho, a dokonce způsobit i ztráty na životech. To je známá věc.
Málokdy je však závažnost problému chápána v plném rozsahu.
" Například právě v okamžiku, kdy Arthur vyslovil: ""Zato můj životní styl je dost namáhavý"","
vyskytla se v předivu časoprostorového kontinua porucha v podobě nepatrné dírky, kterou jeho
slova pronikla daleko zpátky v časae, přes téměř nekonečné rozlohy prostoru, až do daleké
galaxie, jejíž obyvatelé, podivné bojechtívé bytosti, právě balancovali na pokraji mezihvězdné
bitvy.
Vůdci znepřátelených stran naposledy vyjednávali.
Konferenční stůl halilo děsivé ticho. Velitel Vl'hurgů v nádherném bitevním úboru - červených
trenýrkách pošitých drahokamy, zíral kamenným pohledem na vůdce G'Gugvinttů, dřepícího
naproti v oblaku zelených sládce páchnoucích výparů. Milión lesklých, po zuby ozbrojených
hvězdných křižníků čekalo na jediné slovo, aby začaly chrlit elektrickou smrt. Velitel Vl'hurgů
právě vyzval podlou stvůru naproti sobě, aby odvolala, co řekla o jeho mamince.
Stvůra se zavrtěla v oblaku svého hnusného, žhoucího odéru, když vtom nad konferenčním
stolem proplula slova Zato můj životní styl je dost namáhavý.
Naneštěstí je to ve vl'hurgském jazyce nejhorší urážka, jaké se kdo může dopustit, na niž není
jiná odpověď, než strašlivá, staletí trvající válka.
Až po několika tisících let, během nichž stačily zcela zdecimovat svou vlastní galaxii, pochopily
obě strany, že celá záležitost byla jen tragický omyl. A tak vyřešily zbývající drobné názorové
rozdíly, aby mohly spojit síly v útoku na naši Galaxii, v které teď neomylně rozpoznaly viníka
#NÁZEV?
A po další tisíce let se mocné lodi řítily kosmickou pustinou, až se nakonec s jekotem vrhly na
první planetu, která jim padla do cesty - shodou okolností to byla právě Země -, kde však v
důsledku chybného odhadu měřítka došlo k tragické nehodě. Celé bitevní loďstvo sežral malý
psík.
Badatelé, zabývající se dopodrobna složitým působením příčiny a následku v dějinách vesmíru,
tvrdí, že takovéhle věci se dějí v jednom kuse, jenomže jsme proti nim bezmocní. Nejsou s to říct
"víc než: ""To je prostě život""."
Po krátkém letu se Arthur a stařičký Magrathean octli přede dveřmi. Vystoupili z aeroauta a vešli
do čekárny přecpané stolky se skleněnými deskami a plexisklovými diplomy. Vzápětí zazářilo nad
vchodem v protější stěně světlo. Vstoupili.
" ""Arthure! Zaplaťpánbů, že jsi v pořádku!"""
" ""Jo?"" podivil se Arthur. ""Tak fajn."""
Místnost byla spoře osvětlena, takže mu chvíli trvalo, než rozpoznal Forda, Trillian a Zafoda.
Seděli u kulatého stolu obloženého krásně naaranžovanými exotickými pokrmy, zvláštními
pamlsky a nevídaným ovocem a pilně zaměstnávali žvýkací svaly.
" ""Co s vámi bylo?"" zajímal se Arthur."
" ""Hostitelé nás nejdřív zaplynovali, pak se nám snažili vypumpovat mozky a vůbec se chovali"
"poněkud zvláštně, tak teď připravili tohle báječné jídlo, aby nám to vynahradili,"" vysvětloval"
"Zafod a útočil přitom na grilovanou kost s přilehlou svalovinou. ""Vem si,"" pobízel Arthura a"
"vylovil z jedné masky špalek ďábelsky páchnoucího masa. ""Nosorožčí kotlety z Vegy. Úžasná"
"pochoutka, pokud máš rád tyhle věci."""
" ""Hostitelé?"" nevěřil Arthur svým uším. ""O jakých hostitelích to mluvíš? Žádné tu nevidím..."""
" ""Nech si chutnat pozemský tvore,"" přerušil ho tenký hlásek."
Arthur se rozhlížel kolem a najednou nadskočil.
" ""Brr!"" otřásl se. ""Co ty myši na stole?"""
Zavládlo rozpačité ticho, v němž všichni upírali na Arthura pohledy. Ten je však nevnímal,
protože upřeně zíral na dvě bílé myši, trůnící na stole v něčem, co vypadalo jako skleníce na
whisky. Vtom zaslechl významné ticho a podíval se po přítomných.
" ""Aha!"" pochopil náhle. ""Hrozně mě to mrzí. Nebyl jsem prostě připraven na..."""
" ""Představím vás,"" vložila se do věci Trillian. ""Tohle je myšák Béda."""
" ""Ahoj,"" řekla jedna z myší. Zřejmě se dokla vousy nějakého senzoru uvnitř svého sklenicoidního"
vozítka, takže zvolna popojelo vpřed.
" ""A tady myšák Fanouš."""
" ""Těší mě,"" řekla druhá myš a udělala stejný manévr."
Arthur bezmocně civěl.
" ""Ale vždyť to jsou přece..."""
" ""Správně,"" potvrdila Trillian. ""Myšky, které jsem dovezla za Země."" Pohlédla mu do očí a"
Arthurovi se zdálo, že přitom sotva znatelně pokrčila rameny.
" ""Mohl bys mi podat tu misku s gratinovaným arkturským megaoslem?"" dodala."
Slartibartfast si zdvořile odkašlal.
" ""Promiňte, ale..."""
" ""Díky, Slartibartfaste,"" řekl ostře myšák Béda. ""Můžeš jít."""
" ""Cože? Aha... ehm, jistě,"" vypravil ze sebe kmet poněkud zaraženě. ""Nejspíš se půjdu trochu"
"šťourat ve svých fjordech."""
" ""Vlastně to ani nebude třeba,"" řekl myšák Fanouš. ""Vypadá to, že už nebudeme novou Zemi"
"potřebovat...,"" zakoulel růžovýma očkama a dodal: ""... teď, když jsme našli obyvatele, který byl"
"na planetě ještě pár vteřin před jejím zánikem."""
" ""Cože?"" zvolal Slartibartfast šokovaně. ""To nemůžete myslet vážně! Mám připravených tisíc"
"ledovců! Jen je nahrnout na Afriku!"""
" ""Aspoň si můžeš zalyžovat, než je rozmontuješ,"" prskl Fanouš jedovatě."
" ""Zalyžovat!"" zděsil se stařec. ""Ty ledovce jsou umělecká díla! Elegantně modelované linie,"
vznosné ledové fiály, hluboká majestátní údolí! Vždyť by to byla svatokrádež, lyžovat na
"vysokém umění!"""
" ""Děkujeme ti, Slartibartfaste,"" řekl Béda pevně. ""To je všechno."""
" ""Ano, pane,"" odpověděl chladně stařec. ""Děkuji mnohokrát. Sbohem, pozemšťane,"" obrátil se"
"k Arthurovi. ""Doufám, že se tvůj životní styl trochu vylepší."""
Pokývl ostatním přítomným, otočil se a smutně odkráčel z místnosti.
Arthur se za ním díval a marně hledal slova.
" ""Jde o zdar věci,"" zamumlal myšák Béda s pohledem upřeným do neurčita."
Ford a Zafod cinkli skleničkami o sebe.
" ""Tak nazdar vědci!"" řekli jednohlasně."
" ""Prosím?"" řekl přísně Béda."
Ford se rozhlédl.
" ""Promiňte, myslel jsem, že navrhujete přípitek."""
Myši rozčileně ťapkali ve svých pojízdných sklenicích. Po chvíli se uklidnily, Béda předjel a
promluvil k Arthurovi:
" ""Tak poslouchej, pozemský tvore,"" začal. ""Situace vypadá asi takhle. Posledních deset miliónů"
let jsme, jak ses už jistě doslechl, plusmínus řídili vaši planetu, jen abychom nalezli tu zatracenou
"Základní otázku."""
" ""Proč?"" přerušil ho Arthur ostře."
" ""Kdepak, takhle nezní, to jsme už zkoušeli,"" vysvětloval Fanouš. ""Nehodí se k odpovědi. Proč?"
"- Čtyřicet dva..., to přece nedává smysl."""
" ""Ale já se ptal proč jste to všechno dělali?"""
" ""Aha,"" zvadl Fanouš. ""Nejspíš už jen ze zvyku, když to mám říct bez obalu. A tady se právě"
dostáváme k věci - máme toho právě tak po krk, a když si představím, že bychom to měli kvůli
těm vygumovaným vogonským mozkům podniknout všechno znova, dostávám z toho tanec
svatého Víta kombinovaný psotníkem. Byla to jen šťastná náhoda, že jsme s Bédou dokončili
svůj úkol a včas odjeli z vaší planety na krátkou dovolenou. Přispěním vašich přátel jsme se
"promanipulovali zpět na Magratheu."""
" ""Magrathea je totiž branou do naší vesmírné dimenze,"" doplnil Béda."
" ""Krátce nato jsme dostali úžasně výhodnou nabídku na turné pětidimenzionálních"
přednáškových show a neformálních pohovorů u nás doma, v naší dimenzi. Musím říct, že jsme
"v pokušení nabídku přijmout,"" vykládal opět druhý myšák."
" ""Já bych to rozhodně bral, co říkáš, Forde?"" řekl Zafod sugestivně."
" ""Jasně,"" přisvědčil Ford. ""Skočil bych po tom všema deseti."""
Arthur se díval z jednoho na druhého a uvažoval, co se z toho nakonec asi vyklube.
" ""Jenomže nějaký výsledek předložit musíme,"" převzal zase slovo Fanouš. ""V ideálním případě"
"by to měla být Základní otázka, ať už v jakékoliv verzi."""
Zafod se naklonil k Arthurovi:
" ""Teda jestli se budou takhle povalovat ze katedrou, tvářit se ležérně a nadhazovat, že znají"
Odpověď na Život, vesmír a vůbec, a pak jim nakonec nezbude, než přiznat, že zní 'čtyřicet dva',
"tak ta show asi nebude moc dlouhá. A těžko bude mít pokračování."""
" ""Potřebujeme něco, co dobře vypadá,"" vysvětloval Béda."
" ""Něco, co dobře vypadá,"" rozčlil se Arthur. ""Základní otázka, která dobře vypadá? Od dvou"
"mrňavých myší?"""
Myši se naštětily.
" ""Ale ano, jistě, idealismus, vědecká etika, hledání pravdy ve všech podobách - to všechno je moc"
pěkné. Ale nakonec člověk zákonitě dojde k podezření, že - pokud vůbec nějaká skutečná pravda
existuje - celý ten multidimenzionální nekonečný vesmír téměř skoro určitě řídí banda maniaků.
Takže když je potom na vybranou - buď strávit dalších deset miliónů let zjišťováním, jestli to tak
skutečně je, anebo vyinkasovat peníze a vzít nohy na ramena, tak potom, aspoň pokud jde o mě,
"rozhodně bych dal přednost zdravému pohybu,"" pronesl Fanouš."
" ""Ale...,"" snažil se Arthur nešťastně."
" ""Poslouchej, pozemšťane,"" skočil mu do řeči Zafod. ""Copak nechápeš? Jsi součástí poslední"
generace produktů operační matice toho počítače! A dál: byls tam až do poslední chvíle, než vaše
"planeta vylítla do povětří, jasný?"""
" ""Éé..."""
" ""Takže tvůj mozek je organickou součástí jedné z posledních konfigurací programu tohoto"
"počítače,"" doplnil Ford důvtipně, jak se alespoň domníval."
" ""Jasný?"" kontroloval Zafod."
" ""Já nevím,"" pípl Arthur pochybovačně. Kam jeho poměť sahala, necítil se nikdy organickou"
součástí ničeho. Dokonce to považoval za jeden ze svých hlavních problémů.
" ""Jinými slovy,"" převzal Béda opět slovo a sunul se ve svém kuriózním vozítku přímo k"
"Arthurovi: ""... se značnou pravděpodobností lze předpokládat, že struktura otázky je zakódována"
"ve tvém mozku. Proto do tebe chceme odkoupit..."""
" ""Tu otázku?"" zeptal se Arthur."
" ""Ano,"" volali Ford a Trillian."
" ""Za pořádnej balík,"" dodal Zafod."
" ""Ale ne,"" odporoval Fanouš. ""Chceme koupit tvůj mozek."""
" ""Cože?!"""
" ""Co s mozkem?"" usoudil Béda."
" ""Říkali jste přece, že dokážete v jeho mozku číst elektronicky,"" protestoval Ford."
" ""Jasně,"" potvrdil Fanouš. ""Jenže se nejdřív musí vyndat a vypreparovat."""
" ""Zpracovat,"" doplnil Béda. ""Nakrájet na kostičky."""
" ""Pěkně děkuju!"" křičel Arthur a zděšeně vyskočil od stolu, až převrhl židli."
" ""Vždyť se dá přece nahradit,"" domlouval mu Béda. ""... pokud ti na tom tak záleží."""
" ""Ovšem, elektronickým mozkem,"" ujišťoval Fanouš. ""Stačil by úplně jednoduchý."""
" ""Úplně jednoduchý!"" bědoval Arthur."
" ""Ale jo,"" připojil se náhle Zafod se zlým úšklebkem. ""Stačilo by ho naprogramovat, aby uměl"
"říkat 'Cože?' a 'To nechápu' nebo 'Kde je čaj?' - a nikdo by nic nepoznal."""
" ""Cože?"" křičel Arthur a zděšeně couval."
" ""Tak vidíte,"" řekl Zafod a zařval bolestí, protože ho Trillian pod stolem kopla do kotníku."
" ""Ale já bych to poznal,"" bránil se Arthur."
" ""Nepoznal,"" tvrdil Fanouš, ""protože bys byl naprogramovaný, abys to nepoznal."""
Ford vyrazil ke dveřím.
" ""Bohužel, kamarádi myšáci, asi se nedohodneme,"" loučil se zdvořile."
" ""Asi se budeme muset dohodnout,"" řekly myši sborem. Všechna roztomilost z jejich pištivých"
hlásků rázem vyprchala. Ječivě vypískly, načež se jejich skleněné transportéry vznesly ze stolu
a pluly vzduchem k Arthurovi, který se pozpátku dopotácel až do kouta, naprosto neschopný činu
ani myšlenky.
Trillian ho popadla za ruku a pokoušela se vléct ho ke dveřím, které se Ford se Zafodem snažili
otevřít. Ale Arthur byl zoufale těžký - vypadal jako hypnotizovaný hlodavci, snášejícími se
vzduchem k němu. Ani když Trillian zařvala, Arthur se nepohnul, jen dál civěl.
Ford a Zafod konečně dveře rozrazili. Za nimi stála parta značně škaredých chlapů, zřejmě
magrathejských goril. Nejenže byli oškliví, ale ani nástroje v jejich rukou nebyly zrovna hezké.
Zaútočili.
Když to tedy shrneme: Arthurovi chtěli otevřít lebku, aniž mu Trillian byla schopna pomoct,
zatímco na Forda se Zafodem se chystalo skočit pár mohutných po zuby ozbrojených
hromotluků.
Takže celkem vzato bylo ohromné štěstí, že právě v tu chvíli se rozeřvaly uši drásající zvonky
všech poplašných zařízení na celé planetě.
31. kapitola
Neopatrné výroky mohou přijít draho, a dokonce způsobit i ztráty na životech. To je známá věc.
Málokdy je však závažnost problému chápána v plném rozsahu.
" Například právě v okamžiku, kdy Arthur vyslovil: ""Zato můj životní styl je dost namáhavý"","
vyskytla se v předivu časoprostorového kontinua porucha v podobě nepatrné dírky, kterou jeho
slova pronikla daleko zpátky v časae, přes téměř nekonečné rozlohy prostoru, až do daleké
galaxie, jejíž obyvatelé, podivné bojechtívé bytosti, právě balancovali na pokraji mezihvězdné
bitvy.
Vůdci znepřátelených stran naposledy vyjednávali.
Konferenční stůl halilo děsivé ticho. Velitel Vl'hurgů v nádherném bitevním úboru - červených
trenýrkách pošitých drahokamy, zíral kamenným pohledem na vůdce G'Gugvinttů, dřepícího
naproti v oblaku zelených sládce páchnoucích výparů. Milión lesklých, po zuby ozbrojených
hvězdných křižníků čekalo na jediné slovo, aby začaly chrlit elektrickou smrt. Velitel Vl'hurgů
právě vyzval podlou stvůru naproti sobě, aby odvolala, co řekla o jeho mamince.
Stvůra se zavrtěla v oblaku svého hnusného, žhoucího odéru, když vtom nad konferenčním
stolem proplula slova Zato můj životní styl je dost namáhavý.
Naneštěstí je to ve vl'hurgském jazyce nejhorší urážka, jaké se kdo může dopustit, na niž není
jiná odpověď, než strašlivá, staletí trvající válka.
Až po několika tisících let, během nichž stačily zcela zdecimovat svou vlastní galaxii, pochopily
obě strany, že celá záležitost byla jen tragický omyl. A tak vyřešily zbývající drobné názorové
rozdíly, aby mohly spojit síly v útoku na naši Galaxii, v které teď neomylně rozpoznaly viníka
#NÁZEV?
A po další tisíce let se mocné lodi řítily kosmickou pustinou, až se nakonec s jekotem vrhly na
první planetu, která jim padla do cesty - shodou okolností to byla právě Země -, kde však v
důsledku chybného odhadu měřítka došlo k tragické nehodě. Celé bitevní loďstvo sežral malý
psík.
Badatelé, zabývající se dopodrobna složitým působením příčiny a následku v dějinách vesmíru,
tvrdí, že takovéhle věci se dějí v jednom kuse, jenomže jsme proti nim bezmocní. Nejsou s to říct
"víc než: ""To je prostě život""."
Po krátkém letu se Arthur a stařičký Magrathean octli přede dveřmi. Vystoupili z aeroauta a vešli
do čekárny přecpané stolky se skleněnými deskami a plexisklovými diplomy. Vzápětí zazářilo nad
vchodem v protější stěně světlo. Vstoupili.
" ""Arthure! Zaplaťpánbů, že jsi v pořádku!"""
" ""Jo?"" podivil se Arthur. ""Tak fajn."""
Místnost byla spoře osvětlena, takže mu chvíli trvalo, než rozpoznal Forda, Trillian a Zafoda.
Seděli u kulatého stolu obloženého krásně naaranžovanými exotickými pokrmy, zvláštními
pamlsky a nevídaným ovocem a pilně zaměstnávali žvýkací svaly.
" ""Co s vámi bylo?"" zajímal se Arthur."
" ""Hostitelé nás nejdřív zaplynovali, pak se nám snažili vypumpovat mozky a vůbec se chovali"
"poněkud zvláštně, tak teď připravili tohle báječné jídlo, aby nám to vynahradili,"" vysvětloval"
"Zafod a útočil přitom na grilovanou kost s přilehlou svalovinou. ""Vem si,"" pobízel Arthura a"
"vylovil z jedné masky špalek ďábelsky páchnoucího masa. ""Nosorožčí kotlety z Vegy. Úžasná"
"pochoutka, pokud máš rád tyhle věci."""
" ""Hostitelé?"" nevěřil Arthur svým uším. ""O jakých hostitelích to mluvíš? Žádné tu nevidím..."""
" ""Nech si chutnat pozemský tvore,"" přerušil ho tenký hlásek."
Arthur se rozhlížel kolem a najednou nadskočil.
" ""Brr!"" otřásl se. ""Co ty myši na stole?"""
Zavládlo rozpačité ticho, v němž všichni upírali na Arthura pohledy. Ten je však nevnímal,
protože upřeně zíral na dvě bílé myši, trůnící na stole v něčem, co vypadalo jako skleníce na
whisky. Vtom zaslechl významné ticho a podíval se po přítomných.
" ""Aha!"" pochopil náhle. ""Hrozně mě to mrzí. Nebyl jsem prostě připraven na..."""
" ""Představím vás,"" vložila se do věci Trillian. ""Tohle je myšák Béda."""
" ""Ahoj,"" řekla jedna z myší. Zřejmě se dokla vousy nějakého senzoru uvnitř svého sklenicoidního"
vozítka, takže zvolna popojelo vpřed.
" ""A tady myšák Fanouš."""
" ""Těší mě,"" řekla druhá myš a udělala stejný manévr."
Arthur bezmocně civěl.
" ""Ale vždyť to jsou přece..."""
" ""Správně,"" potvrdila Trillian. ""Myšky, které jsem dovezla za Země."" Pohlédla mu do očí a"
Arthurovi se zdálo, že přitom sotva znatelně pokrčila rameny.
" ""Mohl bys mi podat tu misku s gratinovaným arkturským megaoslem?"" dodala."
Slartibartfast si zdvořile odkašlal.
" ""Promiňte, ale..."""
" ""Díky, Slartibartfaste,"" řekl ostře myšák Béda. ""Můžeš jít."""
" ""Cože? Aha... ehm, jistě,"" vypravil ze sebe kmet poněkud zaraženě. ""Nejspíš se půjdu trochu"
"šťourat ve svých fjordech."""
" ""Vlastně to ani nebude třeba,"" řekl myšák Fanouš. ""Vypadá to, že už nebudeme novou Zemi"
"potřebovat...,"" zakoulel růžovýma očkama a dodal: ""... teď, když jsme našli obyvatele, který byl"
"na planetě ještě pár vteřin před jejím zánikem."""
" ""Cože?"" zvolal Slartibartfast šokovaně. ""To nemůžete myslet vážně! Mám připravených tisíc"
"ledovců! Jen je nahrnout na Afriku!"""
" ""Aspoň si můžeš zalyžovat, než je rozmontuješ,"" prskl Fanouš jedovatě."
" ""Zalyžovat!"" zděsil se stařec. ""Ty ledovce jsou umělecká díla! Elegantně modelované linie,"
vznosné ledové fiály, hluboká majestátní údolí! Vždyť by to byla svatokrádež, lyžovat na
"vysokém umění!"""
" ""Děkujeme ti, Slartibartfaste,"" řekl Béda pevně. ""To je všechno."""
" ""Ano, pane,"" odpověděl chladně stařec. ""Děkuji mnohokrát. Sbohem, pozemšťane,"" obrátil se"
"k Arthurovi. ""Doufám, že se tvůj životní styl trochu vylepší."""
Pokývl ostatním přítomným, otočil se a smutně odkráčel z místnosti.
Arthur se za ním díval a marně hledal slova.
" ""Jde o zdar věci,"" zamumlal myšák Béda s pohledem upřeným do neurčita."
Ford a Zafod cinkli skleničkami o sebe.
" ""Tak nazdar vědci!"" řekli jednohlasně."
" ""Prosím?"" řekl přísně Béda."
Ford se rozhlédl.
" ""Promiňte, myslel jsem, že navrhujete přípitek."""
Myši rozčileně ťapkali ve svých pojízdných sklenicích. Po chvíli se uklidnily, Béda předjel a
promluvil k Arthurovi:
" ""Tak poslouchej, pozemský tvore,"" začal. ""Situace vypadá asi takhle. Posledních deset miliónů"
let jsme, jak ses už jistě doslechl, plusmínus řídili vaši planetu, jen abychom nalezli tu zatracenou
"Základní otázku."""
" ""Proč?"" přerušil ho Arthur ostře."
" ""Kdepak, takhle nezní, to jsme už zkoušeli,"" vysvětloval Fanouš. ""Nehodí se k odpovědi. Proč?"
"- Čtyřicet dva..., to přece nedává smysl."""
" ""Ale já se ptal proč jste to všechno dělali?"""
" ""Aha,"" zvadl Fanouš. ""Nejspíš už jen ze zvyku, když to mám říct bez obalu. A tady se právě"
dostáváme k věci - máme toho právě tak po krk, a když si představím, že bychom to měli kvůli
těm vygumovaným vogonským mozkům podniknout všechno znova, dostávám z toho tanec
svatého Víta kombinovaný psotníkem. Byla to jen šťastná náhoda, že jsme s Bédou dokončili
svůj úkol a včas odjeli z vaší planety na krátkou dovolenou. Přispěním vašich přátel jsme se
"promanipulovali zpět na Magratheu."""
" ""Magrathea je totiž branou do naší vesmírné dimenze,"" doplnil Béda."
" ""Krátce nato jsme dostali úžasně výhodnou nabídku na turné pětidimenzionálních"
přednáškových show a neformálních pohovorů u nás doma, v naší dimenzi. Musím říct, že jsme
"v pokušení nabídku přijmout,"" vykládal opět druhý myšák."
" ""Já bych to rozhodně bral, co říkáš, Forde?"" řekl Zafod sugestivně."
" ""Jasně,"" přisvědčil Ford. ""Skočil bych po tom všema deseti."""
Arthur se díval z jednoho na druhého a uvažoval, co se z toho nakonec asi vyklube.
" ""Jenomže nějaký výsledek předložit musíme,"" převzal zase slovo Fanouš. ""V ideálním případě"
"by to měla být Základní otázka, ať už v jakékoliv verzi."""
Zafod se naklonil k Arthurovi:
" ""Teda jestli se budou takhle povalovat ze katedrou, tvářit se ležérně a nadhazovat, že znají"
Odpověď na Život, vesmír a vůbec, a pak jim nakonec nezbude, než přiznat, že zní 'čtyřicet dva',
"tak ta show asi nebude moc dlouhá. A těžko bude mít pokračování."""
" ""Potřebujeme něco, co dobře vypadá,"" vysvětloval Béda."
" ""Něco, co dobře vypadá,"" rozčlil se Arthur. ""Základní otázka, která dobře vypadá? Od dvou"
"mrňavých myší?"""
Myši se naštětily.
" ""Ale ano, jistě, idealismus, vědecká etika, hledání pravdy ve všech podobách - to všechno je moc"
pěkné. Ale nakonec člověk zákonitě dojde k podezření, že - pokud vůbec nějaká skutečná pravda
existuje - celý ten multidimenzionální nekonečný vesmír téměř skoro určitě řídí banda maniaků.
Takže když je potom na vybranou - buď strávit dalších deset miliónů let zjišťováním, jestli to tak
skutečně je, anebo vyinkasovat peníze a vzít nohy na ramena, tak potom, aspoň pokud jde o mě,
"rozhodně bych dal přednost zdravému pohybu,"" pronesl Fanouš."
" ""Ale...,"" snažil se Arthur nešťastně."
" ""Poslouchej, pozemšťane,"" skočil mu do řeči Zafod. ""Copak nechápeš? Jsi součástí poslední"
generace produktů operační matice toho počítače! A dál: byls tam až do poslední chvíle, než vaše
"planeta vylítla do povětří, jasný?"""
" ""Éé..."""
" ""Takže tvůj mozek je organickou součástí jedné z posledních konfigurací programu tohoto"
"počítače,"" doplnil Ford důvtipně, jak se alespoň domníval."
" ""Jasný?"" kontroloval Zafod."
" ""Já nevím,"" pípl Arthur pochybovačně. Kam jeho poměť sahala, necítil se nikdy organickou"
součástí ničeho. Dokonce to považoval za jeden ze svých hlavních problémů.
" ""Jinými slovy,"" převzal Béda opět slovo a sunul se ve svém kuriózním vozítku přímo k"
"Arthurovi: ""... se značnou pravděpodobností lze předpokládat, že struktura otázky je zakódována"
"ve tvém mozku. Proto do tebe chceme odkoupit..."""
" ""Tu otázku?"" zeptal se Arthur."
" ""Ano,"" volali Ford a Trillian."
" ""Za pořádnej balík,"" dodal Zafod."
" ""Ale ne,"" odporoval Fanouš. ""Chceme koupit tvůj mozek."""
" ""Cože?!"""
" ""Co s mozkem?"" usoudil Béda."
" ""Říkali jste přece, že dokážete v jeho mozku číst elektronicky,"" protestoval Ford."
" ""Jasně,"" potvrdil Fanouš. ""Jenže se nejdřív musí vyndat a vypreparovat."""
" ""Zpracovat,"" doplnil Béda. ""Nakrájet na kostičky."""
" ""Pěkně děkuju!"" křičel Arthur a zděšeně vyskočil od stolu, až převrhl židli."
" ""Vždyť se dá přece nahradit,"" domlouval mu Béda. ""... pokud ti na tom tak záleží."""
" ""Ovšem, elektronickým mozkem,"" ujišťoval Fanouš. ""Stačil by úplně jednoduchý."""
" ""Úplně jednoduchý!"" bědoval Arthur."
" ""Ale jo,"" připojil se náhle Zafod se zlým úšklebkem. ""Stačilo by ho naprogramovat, aby uměl"
"říkat 'Cože?' a 'To nechápu' nebo 'Kde je čaj?' - a nikdo by nic nepoznal."""
" ""Cože?"" křičel Arthur a zděšeně couval."
" ""Tak vidíte,"" řekl Zafod a zařval bolestí, protože ho Trillian pod stolem kopla do kotníku."
" ""Ale já bych to poznal,"" bránil se Arthur."
" ""Nepoznal,"" tvrdil Fanouš, ""protože bys byl naprogramovaný, abys to nepoznal."""
Ford vyrazil ke dveřím.
" ""Bohužel, kamarádi myšáci, asi se nedohodneme,"" loučil se zdvořile."
" ""Asi se budeme muset dohodnout,"" řekly myši sborem. Všechna roztomilost z jejich pištivých"
hlásků rázem vyprchala. Ječivě vypískly, načež se jejich skleněné transportéry vznesly ze stolu
a pluly vzduchem k Arthurovi, který se pozpátku dopotácel až do kouta, naprosto neschopný činu
ani myšlenky.
Trillian ho popadla za ruku a pokoušela se vléct ho ke dveřím, které se Ford se Zafodem snažili
otevřít. Ale Arthur byl zoufale těžký - vypadal jako hypnotizovaný hlodavci, snášejícími se
vzduchem k němu. Ani když Trillian zařvala, Arthur se nepohnul, jen dál civěl.
Ford a Zafod konečně dveře rozrazili. Za nimi stála parta značně škaredých chlapů, zřejmě
magrathejských goril. Nejenže byli oškliví, ale ani nástroje v jejich rukou nebyly zrovna hezké.
Zaútočili.
Když to tedy shrneme: Arthurovi chtěli otevřít lebku, aniž mu Trillian byla schopna pomoct,
zatímco na Forda se Zafodem se chystalo skočit pár mohutných po zuby ozbrojených
hromotluků.
Takže celkem vzato bylo ohromné štěstí, že právě v tu chvíli se rozeřvaly uši drásající zvonky
všech poplašných zařízení na celé planetě.
