Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stoparuv pruvodce po galaxii (dil 1. kapitola 32.)

9. 5. 2006
-----------------------------------------------------------------
                                                     32. kapitola

"  ""Poplach! Poplach!"" troubily klaksony po celé Magrathei. ""Na planetě přistála nepřátelská loď."
"Ozbrojení útočníci v sektoru 8A. Voláme střediska civilní obrany!"""
"  ""Oba myšáci znechuceně očichávali střepy skleněných transportérů, ležící porůznu na zemi."
"  ""Do pekla horoucího!"" drtil Fanouš mezi zuby. ""Takovýho povyku kvůli slabýmu kilu"
"pozemskýho mozku."" Chaoticky pobíhal sem tam. Růžová očka mu svítila a hebký bílý kožíšek"
jiskřil statickou elektřinou.
"  ""Jediný, co teď můžeme dělat,"" promluvil konečně Béda, zamyšleně si hladící vousy, ""je pokusit"
"se vymyslet nějakou otázku, která by zněla přijatelně, a vydávat ji za Základní."""
"  ""To bude těžký,"" namítl Fanouš. Na chvíli se zamyslel. ""Co třeba, Co je žluté a nebezpečné?"""
  Béda chvíli uvažoval, pak zavrtěl hlavou.
"  ""To je na houby. Nehodi se k odpovědi."""
  Na vteřinu oba zmlkli.
"  ""Tak dobře,"" vypálil Béda. ""Co dostanete, když vynásobíte šest sedmi?"""
"  ""Kdepak, to zní moc doslovně, moc prvoplánově,"" odporoval Fanouš. ""To by těžko uspokojilo"
"naše křížovkáře."""
  Znovu se zamysleli.
"  Najednou Fanouš zajásal: ""Mám nápad!"""
"  ""V kolik cest musí se člověk brát, dříve než mužem smí se zvát...?"""
"  ""No ne!"" pískl Béda obdivně. ""To zní docela slibně!"" Chvíli převaloval otázku v tlamičce. ""Jo,"""
"zněl nakonec výrok, ""je to skvělé! Zní to ohromně důležitě, a přitom to vlastně nic neznamená."
V kolik cest musí se člověk brát? - Čtyřicet dva. Skvělé, skvělé! To jim vypálíme rybník. Fanouši,
"kamaráde, máme to v kabeli!"""
  A obě bílé myšky se v radostném vzrušení pustily do cupitavého tanečku.
  Poblíž na podlaze leželo několik značně škaredých chlapů, jejichž hlavy se před chvílí seznámiliy
s architektonickými diplomy těžších kalibrů.
  O necelý kilometr dál se hnaly chodbou čtyři postavy. Hledaly východ z podzemí. Vběhly do
rozhlehlé počítačové haly.
"  ""Kudy, Zafode, co myslíš?"" supěl Ford."
"  ""Zkusme namátkou třeba tudy!"" mávl Zafod a rozběhl se doprava mezerou mezi počítačem a"
zdí. Ostatní vyrazili za ním, když vtom úprk zarazila rána z vraždomatického bleskochrliče.
Minula Zafoda jen o pár centimetrů a seškvařila kus zdi.
"  Jakýsi hlas hulákal do tlampače: ""Hej, Bíblbroxi, ani hnout! Máme tě v hrsti."""
"  ""Fízlové!"" zasyčel Zafod. Přikrčil se a v mírném podřepu udělal čelem vzad. ""Chceš si zkusit"
"tipnout směr, Forde?"""
"  ""Třeba tudy,"" odpověděl Ford a všichni čtyři se rozběhli uličkou mezi počítačovými terminály."
Na jejím konci se objevila po zuby ozbrojená oskafandrovaná postava mávající zlověstně
vyhlížející vraždomatickou pistolí.
"  ""Nechceme tě zastřelit, Bíblbroxi!"" povykoval skafandr."
"  ""Fajn,"" ocenil Zafod a vrhl se do mezery mezi přístroji na zpracování dat."
  Ostatní se hnali za ním.
"  ""Jsou dva,"" vydechla Trillian. ""Jsme v pasti."""
  Skrčili se do kouta za masívní banku dat a se zatajeným dechem čekali.
  Vzduch náhle vzplál elektrickými výboji - oba policajti zároveň začali pálit.
"  ""Jak to, že po nás střílejí?"" divil se Arthur svinutý do klubíčka. ""Říkali přece, že střílet nechtějí."""
"  ""Jo, říkali přece, že střílet nechtějí,"" souhlasil Ford."
  Zafod na zlomek okamžiku vystrčil hlavu:
"  ""Hej, říkali jste přece, že nás nechcete odprásknout."""
  Čekali.
"  Po chvíli se ozvalo otráveně: ""Dneska to policajt nemá lehký!"""
"  ""Co to povídal?"" zašeptal Ford užasle."
"  ""Že to policajti dneska nemaj lehký."""
"  ""To je snad jeho problém, ne?"""
"  ""Taky bych řekl."""
"  ""Hej, vy tam, poslouchejte!"" zavolal Ford. ""Máme dost vlastních problémů z toho, že po nás"
střílíte. Tak nám laskavě neházejte na hlavu ještě vaše problémy, pokud chcete, abychom to
"všichni zvládli!"""
  Další odmlka. Pak se z megafonu ozvalo:
"  ""Helejte, hoši, uvědomte si, že nemáte co činit s nějakýma dvoubitovýma pistolnickýma"
blbečkama s nízkým čelem, prasečíma očkama a mizivou slovní zásobou! My jsme totiž docela
inteligentní a slušní chlápci. Kdybyste nás poznali ve společnosti, určitě bysme vám byli
sympatický! Tak třeba o mně nikdo nemůže říct, že bych jen tak nazdařbůh střílel lidi a pak se
vytahoval v zaplivanejch kosmickejch putikách! Já střílím lidi nazdařbůh a pak se celý hodiny
"svíjím výčitkama svědomí před svou dívkou!"""
"  ""A já zas píšu romány!"" vpadl mu do řeči jeho kolega. ""Sice mi eště žádnej nevydali, ale tím spíš"
"si dejte bacha, jsem děěěsně naštvanej!"""
  Fordovi oči hrozily vypadnutím:
"  ""Co jsou tihle dva zač?"""
"  ""Nevím,"" odpověděl Zafod, ""ale připadalo mi lepší, když stříleli."""
"  ""Tak vylezete po dobrým, nebo vás máme rozstřílet na cimprcampr?"""
"  ""Co byste radší?"" křikl Ford."
  V příští milisekundě se vzduch kolem nich začal znovu škvařit. Jeden vražomatický blesk za
druhým sjížděl do krytu počítače před nimi. Kanonáda trvala několik nesnesitelných vteřin.
Potom zmlkla, jen její ozvěna doznívala v náhlém skorotichu.
"  ""Jste tam ještě?"" houkl jeden z policajtů."
"  ""Jo,"" zavolali."
"  ""Dělali jsme to hrozně neradi,"" halasil druhý policajt."
"  ""Vypadalo to na to,"" odpověděl Ford."
"  ""Tak poslouchej, Bíblbroxi, A koukej poslouchat dobře!"""
"  ""Pročpak?"" hulákal Zafod."
"  ""Protože pro tebe máme ohromně inteligentní a zajímavej nápad! A taky humánní!"" řval policajt."
"""Buď se všichni vzdáte a necháte se trochu zmlátit - teda zase ne moc, protože zásadně"
vodmítáme nesmyslný násilí -, nebo vyhodíme do povětří celou tuhle planetu a nejspíš eště jednu
"nebo dvě další, kterejch jsme si všimli po cestě!"""
"  ""To je šílenství!"" vykřikla Trillian. ""To nemůžete udělat!"""
"  ""Ale můžem,"" řval policajt. ""Že jo?"" obrátil se ke svému soudruhovi."
"  ""Se ví! Budem holt muset, to je bez debaty,"" hulákal druhý."
"  ""Proč ale?"" naléhala Trillian."
"  ""Protože sou jistý věci, který člověk prostě musí, i když je osvícenej liberální policajt a vi, co je"
"senzitivita atakdál."""
"  ""Já jim prostě nsevěřím,"" brblal Ford a vrtěl hlavou."
"  ""Zastřílíme si zas trochu?"" hulákal první policajt na druhého."
"  ""Proč ne?"""
  Znovu spustili elektrickou palbu.
  Horko a rámus se vymykaly představám. Kryt počítače se začínal pomalu rozpouštět. Předek
se roztavil už skoro celý a hutné stružky tekutého kovu se zvolna klikatily k místu, kde se
uprchlíci krčili. V očekávání konce se schoulili ještě víc.