Stoparuv pruvodce po galaxii (dil 1. kapitola 34.)
9. 5. 2006
-----------------------------------------------------------------
34. kapitola
Aeroauto je katapultovalo rychlostí přesahující R 17 do ocelových tunelů vedoucích na
neradostný povrch planety, zkrušený právě dalším chmurným úsvitem. Krajinu zalévalo
nadpřirozeně šedavé světlo.
R je míra rychlosti, definovaná jako rozumná cestovní rychlost, slučitelná s fyzickým i duševním
zdravím a s požadavkem nepřijít pozdě dejme tomu o víc než pět minut. Z čehož vyplývá, že jde
o téměř nekonečně variabilní číslo, měnící se s okolnostmi, neboť první dva faktory jsou
proměnlivé nejen vzhledem k absolutně chápané rychlosti, ale i s přihlédnutím k faktoru třetímu.
Pokud tuto rovnici neberete s úplným klidem, může jejím výsledkem být stres, žaludeční vředy,
nebo dokonce smrt.
R 17 není pevně stanovená veličina, ale na první pohled je jasné, že jde o rychlost značně
přehnanou.
Aeroauto se řítilo rychlostí R 17, chvílemi i vyšší, a vyklopilo je poblíž Srdce ze zlata, strnule
stojícího na zmrzlé půdě jako vybělená kostra, načež se překotně vrhlo zpět, odkud přiletělo,
nejspíš za nějakým veledůležitým posláním.
Třesoucí se čtveřice stála a zírala na své plavidlo. Vedle něho stála ještě jedna loď. Policejní loď
z Blagulonu Kappa, břidlicově zelená, žraloku podobná příšera, posetá černými nápisy různých
velikostí a různého stupně nepřátelskosti. Nápisy informovaly každého, kdo by snad o to stál,
odkud loď pochází, kterému policejnímu okrsku patří a kde je přívod energie. Vypadala jaksi
nepřirozeně temná a tichá, dokonce i na loď, jejíž dvoučlenná posádka leží zrovna zadušená v
místnosti plné kouře deset kilometrů pod zemí. Je to jedna z oněch těžko vysvětlitelných či
definovatelných věcí, ale když je nějaká loď úplně mrtvá, člověk to okamžitě intuitivně vycítí.
Ford to právě takhle cítil a připadalo mu jako naprostá záhada, že by loď i oba policajti najednou
jen tak z ničeho nic sami od sebe odumřeli. Ve vesmíru to takhle jednoduše nechodí, alespoň
podle jeho zkušeností.
Jeho tři přátelé to cítili také tak, ale víc pociťovali lezavou zimu, a tak v záchvatu náhlého
nedostatku zvědavosti raději pospíchali na palubu Srdce ze zlata.
Ford zůstal venku a pustil se do zkoumání Blagulonské lodi. Jak ji obcházel, málem zakopl o
nehybnou kovovou postavu ležící tváří k zemi ve studeném prachu.
" ""Marvine!"" vykřikl, ""co to děláš?"""
" ""Jestli máš pocit, že si mě musíš všímat, tak to pusť z hlavy,"" hučel Marvin přidušeně."
" ""Co zas, ty chlape kovová?"" zajímal se Ford."
" ""Jsem hluboce depresívní."""
" ""Co se děje?"""
" ""Nevím."""
" ""Proč ležíš obličejem v prachu?"" Třesoucí se Ford přičapl na zem k Marvinovi."
" ""Je to velmi účinný způsob, jak vyjádřit mizérii, v níž se nacházím,"" hučel Marvin. ""A nemusíš"
"předstírat, že se se mnou chceš bavit, vím, že se ti hnusím."""
" ""Nehnusíš."""
" ""Ale ano, hnusím se každému. Je to součást pořádku ve vesmíru. Jen se dám s někým do řeči,"
"už se mu začnu hnusit. I robotům se hnusím. Radši mě ignoruj a já se nejspíš někam odklidím."""
Namáhavě se postavil na nohy a odhodlaně se obrátil opačným směrem.
" ""I tahle loď si mě hnusila,"" ukázal zkormouceně na policejní plavidlo."
" ""Tahle loď?"" vyptával se Ford s náhlým zájmem. ""Co se jí stalo? Nevíš náhodou?"""
" ""Hnusila si mě, protože jsem se s ní dal do řeči."""
" ""Do řeči?"" Ford byl zvědavostí bez sebe. ""Jak to myslíš, že ses s ní dal do řeči?"""
" ""Jednoduše. Nudil jsem se, byl jsem depresivní, a tak jsem se napojil na její počítač. Dlouze"
"jsme hovořili a já mu vyložil svůj názor na vesmír,"" stěžoval si Masvin."
" ""A co se stalo potom?"" nedal se odbýt Ford."
" ""Spáchal sebevraždu,"" odpověděl Marvin a odpajdal k Srdci ze zlata."
34. kapitola
Aeroauto je katapultovalo rychlostí přesahující R 17 do ocelových tunelů vedoucích na
neradostný povrch planety, zkrušený právě dalším chmurným úsvitem. Krajinu zalévalo
nadpřirozeně šedavé světlo.
R je míra rychlosti, definovaná jako rozumná cestovní rychlost, slučitelná s fyzickým i duševním
zdravím a s požadavkem nepřijít pozdě dejme tomu o víc než pět minut. Z čehož vyplývá, že jde
o téměř nekonečně variabilní číslo, měnící se s okolnostmi, neboť první dva faktory jsou
proměnlivé nejen vzhledem k absolutně chápané rychlosti, ale i s přihlédnutím k faktoru třetímu.
Pokud tuto rovnici neberete s úplným klidem, může jejím výsledkem být stres, žaludeční vředy,
nebo dokonce smrt.
R 17 není pevně stanovená veličina, ale na první pohled je jasné, že jde o rychlost značně
přehnanou.
Aeroauto se řítilo rychlostí R 17, chvílemi i vyšší, a vyklopilo je poblíž Srdce ze zlata, strnule
stojícího na zmrzlé půdě jako vybělená kostra, načež se překotně vrhlo zpět, odkud přiletělo,
nejspíš za nějakým veledůležitým posláním.
Třesoucí se čtveřice stála a zírala na své plavidlo. Vedle něho stála ještě jedna loď. Policejní loď
z Blagulonu Kappa, břidlicově zelená, žraloku podobná příšera, posetá černými nápisy různých
velikostí a různého stupně nepřátelskosti. Nápisy informovaly každého, kdo by snad o to stál,
odkud loď pochází, kterému policejnímu okrsku patří a kde je přívod energie. Vypadala jaksi
nepřirozeně temná a tichá, dokonce i na loď, jejíž dvoučlenná posádka leží zrovna zadušená v
místnosti plné kouře deset kilometrů pod zemí. Je to jedna z oněch těžko vysvětlitelných či
definovatelných věcí, ale když je nějaká loď úplně mrtvá, člověk to okamžitě intuitivně vycítí.
Ford to právě takhle cítil a připadalo mu jako naprostá záhada, že by loď i oba policajti najednou
jen tak z ničeho nic sami od sebe odumřeli. Ve vesmíru to takhle jednoduše nechodí, alespoň
podle jeho zkušeností.
Jeho tři přátelé to cítili také tak, ale víc pociťovali lezavou zimu, a tak v záchvatu náhlého
nedostatku zvědavosti raději pospíchali na palubu Srdce ze zlata.
Ford zůstal venku a pustil se do zkoumání Blagulonské lodi. Jak ji obcházel, málem zakopl o
nehybnou kovovou postavu ležící tváří k zemi ve studeném prachu.
" ""Marvine!"" vykřikl, ""co to děláš?"""
" ""Jestli máš pocit, že si mě musíš všímat, tak to pusť z hlavy,"" hučel Marvin přidušeně."
" ""Co zas, ty chlape kovová?"" zajímal se Ford."
" ""Jsem hluboce depresívní."""
" ""Co se děje?"""
" ""Nevím."""
" ""Proč ležíš obličejem v prachu?"" Třesoucí se Ford přičapl na zem k Marvinovi."
" ""Je to velmi účinný způsob, jak vyjádřit mizérii, v níž se nacházím,"" hučel Marvin. ""A nemusíš"
"předstírat, že se se mnou chceš bavit, vím, že se ti hnusím."""
" ""Nehnusíš."""
" ""Ale ano, hnusím se každému. Je to součást pořádku ve vesmíru. Jen se dám s někým do řeči,"
"už se mu začnu hnusit. I robotům se hnusím. Radši mě ignoruj a já se nejspíš někam odklidím."""
Namáhavě se postavil na nohy a odhodlaně se obrátil opačným směrem.
" ""I tahle loď si mě hnusila,"" ukázal zkormouceně na policejní plavidlo."
" ""Tahle loď?"" vyptával se Ford s náhlým zájmem. ""Co se jí stalo? Nevíš náhodou?"""
" ""Hnusila si mě, protože jsem se s ní dal do řeči."""
" ""Do řeči?"" Ford byl zvědavostí bez sebe. ""Jak to myslíš, že ses s ní dal do řeči?"""
" ""Jednoduše. Nudil jsem se, byl jsem depresivní, a tak jsem se napojil na její počítač. Dlouze"
"jsme hovořili a já mu vyložil svůj názor na vesmír,"" stěžoval si Masvin."
" ""A co se stalo potom?"" nedal se odbýt Ford."
" ""Spáchal sebevraždu,"" odpověděl Marvin a odpajdal k Srdci ze zlata."