Stoparuv pruvodce po galaxii (dil 1. kapitola 7.)
9. 5. 2006
-----------------------------------------------------------------
7. kapitola
Vogonská poezie je ovšem až třetí nejhorší ve Vesmíru. Druhá nejhorší je poezie Azghotů z
planety Kria. Když král jejich básníků Chrochtos Nadýmavý recitoval svou Ódu na malou hrudku
zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaží jednoho letního jitra, čtyři posluchači zemřeli na
vnitřní krvácení a předseda Středogalaktické komise pro mrzačení umění přežil jen díky tomu,
"že si uhryzl jednu nohu. Tvrdí se, že Chrochtos byl poněkud ""zklamán"" přijetím své básně, a"
přávě se chystal začít předčítat svou epickou skladbu o dvanácti knihách, nazvanou Mé oblíbené
chrochty ve vaně, když vtom jeho vlastní tlusté střevo v zoufalém pokusu zachránit životy a
civilizaci mu vyskočilo až do krku a zadusilo mozek.
Nejhorší poezie, jaké kdy byla napsána, zanikla spolu se svou tvůrkyní Paulou Nancy Millstone
Jenningsovou z Greenbridge v hrabství Essex v Anglii při zkáze planety Země.
Prostenik Vogon Jelc se velmi zvolna usmál. Nedělal to ani tak kvůli efektu, jako spíš proto, že
mu dalo práci vzpomenout si, jak po sobě následují pohyby jednotlivých svalů. Pěkně se
odreagoval hulákáním na zajatce a teď se cítil docela uvolněný a ve vhodné náladě na drobnou
bezcitnost.
Zajatci seděli v křeslech požitku z poezie - připoutaní. Vogoni rozhodně nepodléhali iluzím,
pokud jde o vážnost, jíž se jejich díla obvykle těší. Jejich rané pokusy v tomto oboru byly
součástí tupohlavě umíněné snahy, aby byli uznáni za řádně vyvinutou a kultivovanou rasu.
Důvodem, proč v tvorbě pokračují i nadále, je už jen čirá schválnost.
Studený pot vyvstával na Fordově čele a kanul po elektrodách, připevněných k jeho spánkům.
Od elektrod vedly dráty k celé baterii elektronických přístrojů - zesilovačům metaforiky,
rytmickým modulátorům, aliteračním rezidulátorům a zlaciňovačům přirovnání -,
zkonstruovaných k prohloubení prožitku básně a k zachycení i těch nejjemnějších odstínů
básníkových myšlenek.
Arthur Dent seděl a chvěl se. Netušil sice, co ho čeká, ale věděl jen, že všechno, co se mu až
doposud přihodilo, se mu ani trochu nelíbilo, a nepředpokládal, že by se věci nějak výrazně
změnily.
Vogon začal číst - krátkou leč nechutnou pasáž z vlastní tvorby.
" ""Ó frétná chrochtobuznosti...,"" zarecitoval. Křeče zmítaly Fordovým tělem - bylo to horší, než"
čekal.
" ""... Tvé mikrutace jsou mi / Do zprudlé žvastopunktsery na plzné včele."""
" ""Ááááááááááááhhhhh!"" zavyl Ford s hlavou zvrácenou dozadu pod bušícími poryvy bolesti. Ve"
vedlejším křesle nezřetelně viděl Arthura, jak se střídavě svíjí a ochabuje. Zaťal zuby.
" ""Škvrrrk, já zapřísahám Tě,"" pokračoval nemilosrdný Vogon, ""svými frůnícími kvrdlovrzy."""
" Jeho hlas se došplhal k příšerné výšce a vášnivé vřeštivosti. ""A krákorně zafras mě svými"
"scvrknuvšími patlocaráty / nebo Tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to!"""
" ""Nnnnnnnnnnneeeeeeeeeeeehhhhh!"" zařval Ford Prefect a zhroutil se v poslením poryvu křeče,"
naplno zasažen do spánku elektronicky zesíleným účinkem posledního verše. Zplihl.
Arthur bezvládně seděl.
" ""A teď, pozemšťané...,"" předl Vogon (nevěděl, že Ford Prefect je ve skutečnosti z jedné malé"
"planety v okolí Betelgeuze, a kdyby to byl věděl, bylo by mu úplně jedno) ""vám dám na"
"vybranou! Možnosti jsou jednoduché... Buď zemřít v kosmickém vzduchoprázdnu, nebo...,"""
"odmlčel se, aby dosáhl melodramatického účinku. ""Nebo mi povíte, jak dobrá byla podle vás"
"moje báseň!"""
Zprudka se opřel o opěradlo obrovitého koženého sedadla ve tvaru netopýra a pozoroval je.
Znovu předvedl úsměv.
Ford chrčivě dýchal. Vyschlým jazykem si přejel zprahlá ústa a zasténal.
" Arthur řekl vesele: ""Vlastně se mi to docela líbilo."""
Ford se k němu otočil a zíral. Tahle možnost ho prostě nenapadla.
Vogon překvapeně zvedl obočí, čímž si poněkud zastínil nos, takže to vlastně nevypadalo
nejhůř.
" ""No ne...,"" zavrčel v úžasu."
" ""Ale ano,"" pokračoval Arhtur. ""Myslím, že některé metafyzické metafory byly skutečně obzvlášť"
"působivé."""
Ford na něj jen zíral a snažil se uspořádat myšlenky, aby zapadly do této převratné koncepce.
Že by se snad nakonec z toho vysekali nestydatostí?
" ""Ano, jen pokračujto...,"" vybízel Vogon."
" ""Ach... a ehm... rovněž zajímavé rytmické prostředky...,"" pokračoval Arthur, ""které jsou"
"kontrapunktem k... éé... éé...,"" plácal se beznadějně."
" Ford mu přispěchal na pomoc riskantním ""... kontrapunktem k surrealismu základní metafory"
"zobrazující... éé..."" I on se začal beznadějně plácat, ale Arthur už byl opět připraven."
" ""... lidství."""
" ""Vogonství,"" zasyčel na něj Ford."
" ""Á, ano, vogonství - pardon - básníkovy soucitné duše,"" Arhtur se teď cítil pevný v kramflecích,"
"""jež usiluje prostřednictvím média veršované struktury sublimovat to, transcendovat ono a smířit"
"se s fundamentální dichotomií tamtoho."" Jeho hlas stoupal v triumfálním crescendu. ""A"
"posluchač si odnáší hluboký a pronikavý vhled do... do... éé..."" Došla mu inspirace. Ford"
přispěchal s ranou z milosti:
" ""Přece do toho, o čem byla ta báseň!"" vyhrkl a koutkem úst dodal: ""Čistá práce, Arthure, byls"
"dobrej."""
Vogon je zkoumal. Na okamžik jeho geneticky zatrpklá duše pocítila dojetí, pak si však řekl ne
#NÁZEV?
" ""Tak vy tedy říkáte, že píšu poezii proto, že přes svůj podlý hnusný bezcitný zevnějšek toužím"
"být milován."" Odmlčel se a dodal: ""Je to tak?"""
" Ford se nervózně zasmál. ""Ne... totiž ano... vždyť přece my všichni v hloubi duše... éé..."""
Vogon vstal.
" ""To jste totiž úplně vedle,"" řekl. ""Píšu poezii jen proto, abych si odreagoval svůj podlý, hnusný,"
bezcitný zevnějšek. Stejně vás vyrazím z lodi. Stráž! Odveďte zajatce do přechodové komory
"číslo tři a vyhoďte je ven!"""
" ""Cože?"" zařval Ford."
Mladý vogonský hromotluk přistoupil k Fordovi a Arthurovi a obrovskýma lojovitýma prackama
z nich serval řemeny, jimiž byli připoutáni.
" ""Nemůže nás vyhodit do kosmu,"" křičel Ford. ""Sbíráme materiál na knihu."""
" ""Veškerý odpor je zbytečný!"" zahulákal vogonský strážný v odpověď. Byla to první fráze,"
kterou se naučil, když vstoupil do Vogonského bezpečnostního sboru.
Kapitán nezúčastněně a pobaveně sledoval scénu, pak se odvrátil.
Arthur se divoce rozhlížel kolem sebe.
" ""Ale já teď nechci umřít!"" vykřikl. ""Ještě pořád mě bolí hlava! Nechci jít do nebe s bolením"
"hlavy, byl bych hrozně mrzutej a vůbec bych si to neužil!"""
Strážný popadl oba zajatce pevně za krk a přes jejich protesty je vyvlekl z velitelského můstku.
Ocelové dveře se za nimi zavřely a kapitán opět osaměl. Tiše si pobrukoval a zadumaně listoval
svým poetickým deníčkem.
" ""Hmmm,"" řekl nahlas. ""Kontrapunkt k surrealismu základní metafory..."" Chvíli uvažoval a pak"
s chmurným úsměvem sešit sklapl.
" ""Smrt je pro ně až moc dobrá,"" zavrčel."
Dlouhá chodba obložená ocelovými pláty odrážela ozvěnu chabého zápasu dvou humanoidů
pevně sevřených ve Vogonově gumovém podpaží.
" ""To je výborný,"" drmolil Arthur. ""To je teda opravdu bezvadný. Pusť mě, ty zvíře!"""
Vogonský strážný je vlekl dál.
" ""Neboj,"" pípl Ford. ""Já něco vymyslím."" Neznělo to však příliš nadějně."
" ""Veškerý odpor je zbytečný!"" zařval strážný."
" ""Jenom neříkejte takovéhle věci,"" vykoktal Ford. ""Jak si má člověk udržet kladný mentální"
"postoj, když říkáte takovéhle věci?"""
" ""Můjtybože,"" postěžoval si Arthur, ""ty budeš vykládat o kladném mentálním postoji a to ti ani"
dneska nezdemolovali planetu. Když jsem se ráno probudil, myslel jsem si, že si pěkně užiju
klidný den, něco si přečtu, vykartáčuju psa... A teď je teprv něco po čtvrté a už mě vyhazujou z
"cizí kosmické lodi šest světelných let od doutnajících škvarků Země!"" Zaprskal a zaklodotal, jak"
ho Vogon sevřel ještě pevněji.
" ""V pořádku,"" uklidňoval ho Ford, ""hlavně žádnou paniku!"""
" ""Kdo tu mluví o panice?"" vyjel na něj Arthur. ""Tohle je zatím jen kulturní šok. Počkej, až se"
"zorientuju a seznámím se situací. Pak teprv začnu panikařit!"""
" ""Nebuď hysterický, Arthure. Radši drž hubu!"" Ford se zoufale pokoušel přemýšlet, ale vyrušil"
ho strážce, který znovu zařval:
" ""Veškerý odpor je zbytečný!"""
" ""Ty taky drž hubu!"" odsekl Ford."
" ""Veškerý odpor je zbytečný!"""
" ""Dej si pauzu,"" řekl Ford. Vytočil hlavu, až mohl pohlédnout svému vězniteli přímo do tváře."
Náhle dostal nápad.
" ""A tohle vás opravdu baví?"" zeptal se znenadání."
Vogon se na místě zastavil a na jeho tvář postupně prosákl výraz nezměrné tuposti.
" ""Baví?"" zaduněl. ""Jak to myslíte?"""
" ""Myslím, jestli vám to dává pocit uspokojení ze života? Dusat sem tam, řvát, vystrkovat lidi z"
"kosmických lodí..."""
Vogon civěl vzhůru na nízký ocelový strop. Obočí se mu málem přehrnulo přes sebe. Ústa měl
"pootevřená. Konečně řekl: ""No..., pracovní doba je dobrá..."""
" ""To asi musí být,"" souhlasil Ford."
Arthur vykroutil hlavu, aby se mohl podívat na Forda.
" ""Co to děláš, Forde?"" zašeptal užasle."
" ""Ale jen se tak snažím zajímat o svět kolem, jestli ti to nevadí,"" odpověděl Ford. ""Pracovní doba"
"je, říkáte, dobrá?"" obrátil se znovu ke strážnému."
Vogon na něj z výše civěl a líné myšlenky se mu přitom mátožily v temných hlubinách.
" ""Jó,"" řekl, ""ale dyž vo tom teďkon mluvíte, pracovní náplň je vlastně dost mizerná. Až na..."""
"Znovu se zamyslel, což vyžadovalo, aby se opět zadíval do stropu. ""Až na to řvaní někdy, to se"
"mi docela líbí."" Nabral vzduch do plic a zaburácel: ""Veškerý odpor je ..."""
" ""Jistě,"" přerušil ho spěšně Ford. ""To vám jde moc dobře, to můžu potvrdit. Ale jestli je to taková"
"mizérie,"" říkal pomalu, aby každé slovo mělo čas zapůsobit, ""co v tom tedy je? Holky? Uniforma?"
Chlapáctví? Anebo vám prostě připadá, že nutnost vyrovnat se s bozobsažnou rutinou je pro vás
"zajímavou zkouškou síly osobnosti?"""
Arthur se zmateně díval z jednoho na druhého.
" ""Éé...,"" řekl strážný, ""éé... éé... nevim. Myslim, že to tak ňák... dělám vopravdicky. Teta mi říkala,"
že strážnej na kosmický lodi je dobrý zaměstnání pro mladýho Vogona - to víte, uniforma,
"pouzdro s laserovým obuškem nízko pod pasem, bezobsažná rutina..."""
" ""Tady to vidíš, Arthure,"" řekl Ford tónem člověka, který právě dokázal, že má pravdu. ""A ty si"
"myslíš, že máš problémy."""
Arthur si to skutečně myslel. Kromě oné nepříjemné záležitosti s rodnou planetou ho už napůl
přiškrtil vogonský strážný a ani vyhlídka, že bude vyhozen do kosmického prostoru se mu příliš
nezamlouvala.
" ""Snaž se pochopit jeho problémy,"" naléhal Ford. ""Tady ten mládenec tráví chudák život"
"dusáním sem tam, vyhazováním lidí z kosmických lodí..."""
" ""A řvaním,"" dodal strážný."
" ""A řvaním, jasně,"" FOrd s přátelskou shovívavostí poklepal lojovitou pracku svírající jeho krk"
"a pokračoval: ""A přitom vůbec neví, proč to dělá!"""
Arthur souhlasil, že je to opravdu smutné. Souhlas naznačil chabým gestem, protože
připozadušením nemohl mluvit. Ze strážného vycházelo hluboké mručení, jak se snažil urovnat
si všechno v hlavě.
" ""Nojó. Dyž to teda takhle říkáte, tak asi..."""
" ""Pašák!"" povzbuzoval Ford."
" ""Tak jo,"" mručelo to dál, ""jenomže je ňáká jiná možnost?"""
" ""Jistě,"" Ford hovořil vesele, ale pomalu. ""Přestaňte to dělat, samozřejmě! Řekněte jim, že už to"
"prostě dělat nebudete."" Cítil, že by k tomu měl ještě něco dodat, ale strážný se zdál zcela vytížen"
zpracováním nové informace:
" ""Hhhhhmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm,"" vysoukal ze"
"sebe konečně, ""hmmm, to se mi nezdá moc dobrý."""
Ford pocítil, že mu příležitost uniká.
" ""Počkejte,"" snažil se, ""to je teprve začátek, víte, tady se otvírá spousta možností..."""
V tu chvíli však strážný obnovil sevření a pokračoval v původním úmyslu dovléct zajatce do
přechodové komory. Vypadal dojatě.
" ""Helejto, jestli je vám to fuk,"" vypadlo z něj, ""tak vás rači šoupnu do tý přechodový komory a"
"pak si pudu vodbejt ňáký řvaní, co mám za úkol."""
Fordovi to rozhodně fuk nebylo.
" ""Ale no tak..., podívejte se...,"" řekl o něco méně pomalu, o něco méně vesele."
" ""Gggrrrrhhhhhhhh...,"" řekl Arthur zcela nagramaticky."
" ""Poslouchejte mě ještě chvíli,"" nedal se odbýt Ford. ""Musím vám povědět o věcech jako nudba"
"a umění atakdál! Chrrrrrk!"""
" ""Veškerý odpor je zbytečný,"" zahulákal opět strážný a dodal: ""Helejte, když to budu dělat dál,"
třeba mě nakonec povýšej na řvouna staršinu, a poptávka po důstojníkách, co neřvou a
"nešťouchaj do lidí, neni moc velká, tak se rači budu držet toho, co znám."""
Během rozpravy dorazili k přechodové komoře. Masívní kruhový příklop značné tloušťky a
váhy ústil do vnější slupky plavidla. Strážný stiskl tlačítko a příkrov se klouzavým pohybem
nehlučně otetřel.
" ""Ale díky za zájem,"" řekl Vogon. ""Tak sbohem."" Prohodil Forda a Arthura průlezem do těsné"
komory. Arthur zůstal ležet a lapal po dechu. Ford se vyškrábal na nohy a zbytečně vrazil
ramenem do příklopu, který se za nimi zavíral.
" ""Poslyšte,"" křičel na strážného, ""je tu celý svět, o kterém nic nevíte..., co vy na to?"" Zoufale hrábl"
po jediném zlomku kultury, který ho zrovna napadl - zanotoval první takt Beethovenovy Páté.
" ""Ta da da dá! Copak to ve vás nic nevyvolává?"""
" ""Ani ne,"" řekl strážný. ""Ale povim o tom tetě."""
Pokud řekl ještě něco jiného, neslyšeli to. Příklop se neprodyšně uzavřel a odřízl všechno až na
vzdálené hučení lodních motorů.
Přetlaková komora měla lesklý povrch a tvarem se podobala válci o průměru necelé dva metry
a délce asi tři metry.
Ford se rozhlížel a těžce oddychoval.
" ""Připadal mi jako potenciálně bystrý mládenec,"" řekl a praštil sebou na zakřivenou stěnu."
Arthur dosud ležel tam, kam dopadl. Ani nezvedl hlavu. Jen ležel a namáhavě dýchal.
" ""Jsme v pasti, co?"""
" ""Jo,"" potvrdil Ford, ""jsme v pasti."""
" ""Copak tys nic nevymyslel? Říkals přece, že něco vymyslíš. Třeba jsi něco vymyslel, jen já jsem"
"si toho nevšiml."""
" ""Taky že jsem něco vymyslel,"" řekl zadýchaně Ford. Arthur s nadějí vzhlédl."
" ""Jenže to bohužel předpokládalo naši přítomnost na druhé straně tohohle víka,"" Ford nakopl"
příklop, kterým byli před chvílí prohozeni.
" ""Ale byl to přece dobrý nápad, ne?"""
" ""To jo, moc šikovný."""
" ""O co vlastně šlo?"""
" ""Detaily jsem nestačil vypracovat. Teď už to ani nemá moc smysl, co říkáš?"""
" ""Takže... ehm, co bude dál?"" zeptal se Arthur."
" ""Aha, nojo, ten příklop před námi se za okamžik automaticky otavře, a my podle všeho"
vystřelíme do hlubin kosmu a zadusíme se. Když si na cestu nabereš dost vzduchu do plic, můžeš
"samozejmě vydržet až třicet vteřin...,"" vysvětloval Ford. Složil ruce za zády, zdvihl obočí a začal"
si pobrukovat starou betelgeuzskou bojovou píseň. Arthurovi najednou připadal strašně cizí a
divný.
" ""Tak to bychom měli,"" konstatoval Arthur, ""čeká nás smrt."""
" ""Ano,"" odpověděl Ford, ""ledaže by... ne! Moment!"" Vrhl se na druhou stranu komory a hledal"
"tam cosi, co Arthur ze své pozice nemohl vidět. ""Na co je tenhle vypínač?!"""
" ""Cože? Kde?"" vykřikoval Arthur a snažíl se obrátit."
" ""Ale nic, dělal jsem si srandu,"" zklamal ho Ford, ""stejně umřeme."""
Opět sebou plácl na stěnu a pokračoval v melodii tam, kde před chvílí přestal.
" ""Víš,"" svěřoval se Arthur, ""v takovýchhle chvílích, jako třeba když jsem uvězněný ve vogonské"
přechodové komoře s chlapem z Betelgeuze a čeká mě smrt zadušením v hlubinách kosmu, si
"vždycky přeju, abych byl poslouchal, co mi maminka říkala, když jsem byl malý."""
" ""Proč? Co ti říkala?"""
" ""Nevím. Neposlouchal jsem ji."""
" ""Aha,"" Ford si dál pobrukoval."
To je teda krása, říkal si v duchu Arthur. Nelsonův pomník je v háji, McDonaldovy restaurace
jsou v háji, všechno, co zbývá, jsem já a slova převážně neškodná. A za pár vteřin bude zbývat
už jen převážně neškodná. A ještě včera to vypadalo, že naše planeta jen kvete.
Ozval se zvuk motoru.
Tiché syčení vzrostlo v ohlušující řev unikajícího vzduchu, když se vnější příklop otevřel do
černé prázdnoty prošpikované maličkými, nepravděpodobně zářivými světelnými body. Ford a
Arthur vyletěli do kosmického prostoru jako vystřelení ze špuntovky.
7. kapitola
Vogonská poezie je ovšem až třetí nejhorší ve Vesmíru. Druhá nejhorší je poezie Azghotů z
planety Kria. Když král jejich básníků Chrochtos Nadýmavý recitoval svou Ódu na malou hrudku
zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaží jednoho letního jitra, čtyři posluchači zemřeli na
vnitřní krvácení a předseda Středogalaktické komise pro mrzačení umění přežil jen díky tomu,
"že si uhryzl jednu nohu. Tvrdí se, že Chrochtos byl poněkud ""zklamán"" přijetím své básně, a"
přávě se chystal začít předčítat svou epickou skladbu o dvanácti knihách, nazvanou Mé oblíbené
chrochty ve vaně, když vtom jeho vlastní tlusté střevo v zoufalém pokusu zachránit životy a
civilizaci mu vyskočilo až do krku a zadusilo mozek.
Nejhorší poezie, jaké kdy byla napsána, zanikla spolu se svou tvůrkyní Paulou Nancy Millstone
Jenningsovou z Greenbridge v hrabství Essex v Anglii při zkáze planety Země.
Prostenik Vogon Jelc se velmi zvolna usmál. Nedělal to ani tak kvůli efektu, jako spíš proto, že
mu dalo práci vzpomenout si, jak po sobě následují pohyby jednotlivých svalů. Pěkně se
odreagoval hulákáním na zajatce a teď se cítil docela uvolněný a ve vhodné náladě na drobnou
bezcitnost.
Zajatci seděli v křeslech požitku z poezie - připoutaní. Vogoni rozhodně nepodléhali iluzím,
pokud jde o vážnost, jíž se jejich díla obvykle těší. Jejich rané pokusy v tomto oboru byly
součástí tupohlavě umíněné snahy, aby byli uznáni za řádně vyvinutou a kultivovanou rasu.
Důvodem, proč v tvorbě pokračují i nadále, je už jen čirá schválnost.
Studený pot vyvstával na Fordově čele a kanul po elektrodách, připevněných k jeho spánkům.
Od elektrod vedly dráty k celé baterii elektronických přístrojů - zesilovačům metaforiky,
rytmickým modulátorům, aliteračním rezidulátorům a zlaciňovačům přirovnání -,
zkonstruovaných k prohloubení prožitku básně a k zachycení i těch nejjemnějších odstínů
básníkových myšlenek.
Arthur Dent seděl a chvěl se. Netušil sice, co ho čeká, ale věděl jen, že všechno, co se mu až
doposud přihodilo, se mu ani trochu nelíbilo, a nepředpokládal, že by se věci nějak výrazně
změnily.
Vogon začal číst - krátkou leč nechutnou pasáž z vlastní tvorby.
" ""Ó frétná chrochtobuznosti...,"" zarecitoval. Křeče zmítaly Fordovým tělem - bylo to horší, než"
čekal.
" ""... Tvé mikrutace jsou mi / Do zprudlé žvastopunktsery na plzné včele."""
" ""Ááááááááááááhhhhh!"" zavyl Ford s hlavou zvrácenou dozadu pod bušícími poryvy bolesti. Ve"
vedlejším křesle nezřetelně viděl Arthura, jak se střídavě svíjí a ochabuje. Zaťal zuby.
" ""Škvrrrk, já zapřísahám Tě,"" pokračoval nemilosrdný Vogon, ""svými frůnícími kvrdlovrzy."""
" Jeho hlas se došplhal k příšerné výšce a vášnivé vřeštivosti. ""A krákorně zafras mě svými"
"scvrknuvšími patlocaráty / nebo Tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to!"""
" ""Nnnnnnnnnnneeeeeeeeeeeehhhhh!"" zařval Ford Prefect a zhroutil se v poslením poryvu křeče,"
naplno zasažen do spánku elektronicky zesíleným účinkem posledního verše. Zplihl.
Arthur bezvládně seděl.
" ""A teď, pozemšťané...,"" předl Vogon (nevěděl, že Ford Prefect je ve skutečnosti z jedné malé"
"planety v okolí Betelgeuze, a kdyby to byl věděl, bylo by mu úplně jedno) ""vám dám na"
"vybranou! Možnosti jsou jednoduché... Buď zemřít v kosmickém vzduchoprázdnu, nebo...,"""
"odmlčel se, aby dosáhl melodramatického účinku. ""Nebo mi povíte, jak dobrá byla podle vás"
"moje báseň!"""
Zprudka se opřel o opěradlo obrovitého koženého sedadla ve tvaru netopýra a pozoroval je.
Znovu předvedl úsměv.
Ford chrčivě dýchal. Vyschlým jazykem si přejel zprahlá ústa a zasténal.
" Arthur řekl vesele: ""Vlastně se mi to docela líbilo."""
Ford se k němu otočil a zíral. Tahle možnost ho prostě nenapadla.
Vogon překvapeně zvedl obočí, čímž si poněkud zastínil nos, takže to vlastně nevypadalo
nejhůř.
" ""No ne...,"" zavrčel v úžasu."
" ""Ale ano,"" pokračoval Arhtur. ""Myslím, že některé metafyzické metafory byly skutečně obzvlášť"
"působivé."""
Ford na něj jen zíral a snažil se uspořádat myšlenky, aby zapadly do této převratné koncepce.
Že by se snad nakonec z toho vysekali nestydatostí?
" ""Ano, jen pokračujto...,"" vybízel Vogon."
" ""Ach... a ehm... rovněž zajímavé rytmické prostředky...,"" pokračoval Arthur, ""které jsou"
"kontrapunktem k... éé... éé...,"" plácal se beznadějně."
" Ford mu přispěchal na pomoc riskantním ""... kontrapunktem k surrealismu základní metafory"
"zobrazující... éé..."" I on se začal beznadějně plácat, ale Arthur už byl opět připraven."
" ""... lidství."""
" ""Vogonství,"" zasyčel na něj Ford."
" ""Á, ano, vogonství - pardon - básníkovy soucitné duše,"" Arhtur se teď cítil pevný v kramflecích,"
"""jež usiluje prostřednictvím média veršované struktury sublimovat to, transcendovat ono a smířit"
"se s fundamentální dichotomií tamtoho."" Jeho hlas stoupal v triumfálním crescendu. ""A"
"posluchač si odnáší hluboký a pronikavý vhled do... do... éé..."" Došla mu inspirace. Ford"
přispěchal s ranou z milosti:
" ""Přece do toho, o čem byla ta báseň!"" vyhrkl a koutkem úst dodal: ""Čistá práce, Arthure, byls"
"dobrej."""
Vogon je zkoumal. Na okamžik jeho geneticky zatrpklá duše pocítila dojetí, pak si však řekl ne
#NÁZEV?
" ""Tak vy tedy říkáte, že píšu poezii proto, že přes svůj podlý hnusný bezcitný zevnějšek toužím"
"být milován."" Odmlčel se a dodal: ""Je to tak?"""
" Ford se nervózně zasmál. ""Ne... totiž ano... vždyť přece my všichni v hloubi duše... éé..."""
Vogon vstal.
" ""To jste totiž úplně vedle,"" řekl. ""Píšu poezii jen proto, abych si odreagoval svůj podlý, hnusný,"
bezcitný zevnějšek. Stejně vás vyrazím z lodi. Stráž! Odveďte zajatce do přechodové komory
"číslo tři a vyhoďte je ven!"""
" ""Cože?"" zařval Ford."
Mladý vogonský hromotluk přistoupil k Fordovi a Arthurovi a obrovskýma lojovitýma prackama
z nich serval řemeny, jimiž byli připoutáni.
" ""Nemůže nás vyhodit do kosmu,"" křičel Ford. ""Sbíráme materiál na knihu."""
" ""Veškerý odpor je zbytečný!"" zahulákal vogonský strážný v odpověď. Byla to první fráze,"
kterou se naučil, když vstoupil do Vogonského bezpečnostního sboru.
Kapitán nezúčastněně a pobaveně sledoval scénu, pak se odvrátil.
Arthur se divoce rozhlížel kolem sebe.
" ""Ale já teď nechci umřít!"" vykřikl. ""Ještě pořád mě bolí hlava! Nechci jít do nebe s bolením"
"hlavy, byl bych hrozně mrzutej a vůbec bych si to neužil!"""
Strážný popadl oba zajatce pevně za krk a přes jejich protesty je vyvlekl z velitelského můstku.
Ocelové dveře se za nimi zavřely a kapitán opět osaměl. Tiše si pobrukoval a zadumaně listoval
svým poetickým deníčkem.
" ""Hmmm,"" řekl nahlas. ""Kontrapunkt k surrealismu základní metafory..."" Chvíli uvažoval a pak"
s chmurným úsměvem sešit sklapl.
" ""Smrt je pro ně až moc dobrá,"" zavrčel."
Dlouhá chodba obložená ocelovými pláty odrážela ozvěnu chabého zápasu dvou humanoidů
pevně sevřených ve Vogonově gumovém podpaží.
" ""To je výborný,"" drmolil Arthur. ""To je teda opravdu bezvadný. Pusť mě, ty zvíře!"""
Vogonský strážný je vlekl dál.
" ""Neboj,"" pípl Ford. ""Já něco vymyslím."" Neznělo to však příliš nadějně."
" ""Veškerý odpor je zbytečný!"" zařval strážný."
" ""Jenom neříkejte takovéhle věci,"" vykoktal Ford. ""Jak si má člověk udržet kladný mentální"
"postoj, když říkáte takovéhle věci?"""
" ""Můjtybože,"" postěžoval si Arthur, ""ty budeš vykládat o kladném mentálním postoji a to ti ani"
dneska nezdemolovali planetu. Když jsem se ráno probudil, myslel jsem si, že si pěkně užiju
klidný den, něco si přečtu, vykartáčuju psa... A teď je teprv něco po čtvrté a už mě vyhazujou z
"cizí kosmické lodi šest světelných let od doutnajících škvarků Země!"" Zaprskal a zaklodotal, jak"
ho Vogon sevřel ještě pevněji.
" ""V pořádku,"" uklidňoval ho Ford, ""hlavně žádnou paniku!"""
" ""Kdo tu mluví o panice?"" vyjel na něj Arthur. ""Tohle je zatím jen kulturní šok. Počkej, až se"
"zorientuju a seznámím se situací. Pak teprv začnu panikařit!"""
" ""Nebuď hysterický, Arthure. Radši drž hubu!"" Ford se zoufale pokoušel přemýšlet, ale vyrušil"
ho strážce, který znovu zařval:
" ""Veškerý odpor je zbytečný!"""
" ""Ty taky drž hubu!"" odsekl Ford."
" ""Veškerý odpor je zbytečný!"""
" ""Dej si pauzu,"" řekl Ford. Vytočil hlavu, až mohl pohlédnout svému vězniteli přímo do tváře."
Náhle dostal nápad.
" ""A tohle vás opravdu baví?"" zeptal se znenadání."
Vogon se na místě zastavil a na jeho tvář postupně prosákl výraz nezměrné tuposti.
" ""Baví?"" zaduněl. ""Jak to myslíte?"""
" ""Myslím, jestli vám to dává pocit uspokojení ze života? Dusat sem tam, řvát, vystrkovat lidi z"
"kosmických lodí..."""
Vogon civěl vzhůru na nízký ocelový strop. Obočí se mu málem přehrnulo přes sebe. Ústa měl
"pootevřená. Konečně řekl: ""No..., pracovní doba je dobrá..."""
" ""To asi musí být,"" souhlasil Ford."
Arthur vykroutil hlavu, aby se mohl podívat na Forda.
" ""Co to děláš, Forde?"" zašeptal užasle."
" ""Ale jen se tak snažím zajímat o svět kolem, jestli ti to nevadí,"" odpověděl Ford. ""Pracovní doba"
"je, říkáte, dobrá?"" obrátil se znovu ke strážnému."
Vogon na něj z výše civěl a líné myšlenky se mu přitom mátožily v temných hlubinách.
" ""Jó,"" řekl, ""ale dyž vo tom teďkon mluvíte, pracovní náplň je vlastně dost mizerná. Až na..."""
"Znovu se zamyslel, což vyžadovalo, aby se opět zadíval do stropu. ""Až na to řvaní někdy, to se"
"mi docela líbí."" Nabral vzduch do plic a zaburácel: ""Veškerý odpor je ..."""
" ""Jistě,"" přerušil ho spěšně Ford. ""To vám jde moc dobře, to můžu potvrdit. Ale jestli je to taková"
"mizérie,"" říkal pomalu, aby každé slovo mělo čas zapůsobit, ""co v tom tedy je? Holky? Uniforma?"
Chlapáctví? Anebo vám prostě připadá, že nutnost vyrovnat se s bozobsažnou rutinou je pro vás
"zajímavou zkouškou síly osobnosti?"""
Arthur se zmateně díval z jednoho na druhého.
" ""Éé...,"" řekl strážný, ""éé... éé... nevim. Myslim, že to tak ňák... dělám vopravdicky. Teta mi říkala,"
že strážnej na kosmický lodi je dobrý zaměstnání pro mladýho Vogona - to víte, uniforma,
"pouzdro s laserovým obuškem nízko pod pasem, bezobsažná rutina..."""
" ""Tady to vidíš, Arthure,"" řekl Ford tónem člověka, který právě dokázal, že má pravdu. ""A ty si"
"myslíš, že máš problémy."""
Arthur si to skutečně myslel. Kromě oné nepříjemné záležitosti s rodnou planetou ho už napůl
přiškrtil vogonský strážný a ani vyhlídka, že bude vyhozen do kosmického prostoru se mu příliš
nezamlouvala.
" ""Snaž se pochopit jeho problémy,"" naléhal Ford. ""Tady ten mládenec tráví chudák život"
"dusáním sem tam, vyhazováním lidí z kosmických lodí..."""
" ""A řvaním,"" dodal strážný."
" ""A řvaním, jasně,"" FOrd s přátelskou shovívavostí poklepal lojovitou pracku svírající jeho krk"
"a pokračoval: ""A přitom vůbec neví, proč to dělá!"""
Arthur souhlasil, že je to opravdu smutné. Souhlas naznačil chabým gestem, protože
připozadušením nemohl mluvit. Ze strážného vycházelo hluboké mručení, jak se snažil urovnat
si všechno v hlavě.
" ""Nojó. Dyž to teda takhle říkáte, tak asi..."""
" ""Pašák!"" povzbuzoval Ford."
" ""Tak jo,"" mručelo to dál, ""jenomže je ňáká jiná možnost?"""
" ""Jistě,"" Ford hovořil vesele, ale pomalu. ""Přestaňte to dělat, samozřejmě! Řekněte jim, že už to"
"prostě dělat nebudete."" Cítil, že by k tomu měl ještě něco dodat, ale strážný se zdál zcela vytížen"
zpracováním nové informace:
" ""Hhhhhmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm,"" vysoukal ze"
"sebe konečně, ""hmmm, to se mi nezdá moc dobrý."""
Ford pocítil, že mu příležitost uniká.
" ""Počkejte,"" snažil se, ""to je teprve začátek, víte, tady se otvírá spousta možností..."""
V tu chvíli však strážný obnovil sevření a pokračoval v původním úmyslu dovléct zajatce do
přechodové komory. Vypadal dojatě.
" ""Helejto, jestli je vám to fuk,"" vypadlo z něj, ""tak vás rači šoupnu do tý přechodový komory a"
"pak si pudu vodbejt ňáký řvaní, co mám za úkol."""
Fordovi to rozhodně fuk nebylo.
" ""Ale no tak..., podívejte se...,"" řekl o něco méně pomalu, o něco méně vesele."
" ""Gggrrrrhhhhhhhh...,"" řekl Arthur zcela nagramaticky."
" ""Poslouchejte mě ještě chvíli,"" nedal se odbýt Ford. ""Musím vám povědět o věcech jako nudba"
"a umění atakdál! Chrrrrrk!"""
" ""Veškerý odpor je zbytečný,"" zahulákal opět strážný a dodal: ""Helejte, když to budu dělat dál,"
třeba mě nakonec povýšej na řvouna staršinu, a poptávka po důstojníkách, co neřvou a
"nešťouchaj do lidí, neni moc velká, tak se rači budu držet toho, co znám."""
Během rozpravy dorazili k přechodové komoře. Masívní kruhový příklop značné tloušťky a
váhy ústil do vnější slupky plavidla. Strážný stiskl tlačítko a příkrov se klouzavým pohybem
nehlučně otetřel.
" ""Ale díky za zájem,"" řekl Vogon. ""Tak sbohem."" Prohodil Forda a Arthura průlezem do těsné"
komory. Arthur zůstal ležet a lapal po dechu. Ford se vyškrábal na nohy a zbytečně vrazil
ramenem do příklopu, který se za nimi zavíral.
" ""Poslyšte,"" křičel na strážného, ""je tu celý svět, o kterém nic nevíte..., co vy na to?"" Zoufale hrábl"
po jediném zlomku kultury, který ho zrovna napadl - zanotoval první takt Beethovenovy Páté.
" ""Ta da da dá! Copak to ve vás nic nevyvolává?"""
" ""Ani ne,"" řekl strážný. ""Ale povim o tom tetě."""
Pokud řekl ještě něco jiného, neslyšeli to. Příklop se neprodyšně uzavřel a odřízl všechno až na
vzdálené hučení lodních motorů.
Přetlaková komora měla lesklý povrch a tvarem se podobala válci o průměru necelé dva metry
a délce asi tři metry.
Ford se rozhlížel a těžce oddychoval.
" ""Připadal mi jako potenciálně bystrý mládenec,"" řekl a praštil sebou na zakřivenou stěnu."
Arthur dosud ležel tam, kam dopadl. Ani nezvedl hlavu. Jen ležel a namáhavě dýchal.
" ""Jsme v pasti, co?"""
" ""Jo,"" potvrdil Ford, ""jsme v pasti."""
" ""Copak tys nic nevymyslel? Říkals přece, že něco vymyslíš. Třeba jsi něco vymyslel, jen já jsem"
"si toho nevšiml."""
" ""Taky že jsem něco vymyslel,"" řekl zadýchaně Ford. Arthur s nadějí vzhlédl."
" ""Jenže to bohužel předpokládalo naši přítomnost na druhé straně tohohle víka,"" Ford nakopl"
příklop, kterým byli před chvílí prohozeni.
" ""Ale byl to přece dobrý nápad, ne?"""
" ""To jo, moc šikovný."""
" ""O co vlastně šlo?"""
" ""Detaily jsem nestačil vypracovat. Teď už to ani nemá moc smysl, co říkáš?"""
" ""Takže... ehm, co bude dál?"" zeptal se Arthur."
" ""Aha, nojo, ten příklop před námi se za okamžik automaticky otavře, a my podle všeho"
vystřelíme do hlubin kosmu a zadusíme se. Když si na cestu nabereš dost vzduchu do plic, můžeš
"samozejmě vydržet až třicet vteřin...,"" vysvětloval Ford. Složil ruce za zády, zdvihl obočí a začal"
si pobrukovat starou betelgeuzskou bojovou píseň. Arthurovi najednou připadal strašně cizí a
divný.
" ""Tak to bychom měli,"" konstatoval Arthur, ""čeká nás smrt."""
" ""Ano,"" odpověděl Ford, ""ledaže by... ne! Moment!"" Vrhl se na druhou stranu komory a hledal"
"tam cosi, co Arthur ze své pozice nemohl vidět. ""Na co je tenhle vypínač?!"""
" ""Cože? Kde?"" vykřikoval Arthur a snažíl se obrátit."
" ""Ale nic, dělal jsem si srandu,"" zklamal ho Ford, ""stejně umřeme."""
Opět sebou plácl na stěnu a pokračoval v melodii tam, kde před chvílí přestal.
" ""Víš,"" svěřoval se Arthur, ""v takovýchhle chvílích, jako třeba když jsem uvězněný ve vogonské"
přechodové komoře s chlapem z Betelgeuze a čeká mě smrt zadušením v hlubinách kosmu, si
"vždycky přeju, abych byl poslouchal, co mi maminka říkala, když jsem byl malý."""
" ""Proč? Co ti říkala?"""
" ""Nevím. Neposlouchal jsem ji."""
" ""Aha,"" Ford si dál pobrukoval."
To je teda krása, říkal si v duchu Arthur. Nelsonův pomník je v háji, McDonaldovy restaurace
jsou v háji, všechno, co zbývá, jsem já a slova převážně neškodná. A za pár vteřin bude zbývat
už jen převážně neškodná. A ještě včera to vypadalo, že naše planeta jen kvete.
Ozval se zvuk motoru.
Tiché syčení vzrostlo v ohlušující řev unikajícího vzduchu, když se vnější příklop otevřel do
černé prázdnoty prošpikované maličkými, nepravděpodobně zářivými světelnými body. Ford a
Arthur vyletěli do kosmického prostoru jako vystřelení ze špuntovky.