Stoparuv pruvodce po galaxii (dil 1. kapitola 8.)
9. 5. 2006
-----------------------------------------------------------------
8. kapitola
Stopařův průvodce po Galaxii je po všech stránkách pozoruhodný kniha. Byla sestavena a v
průběhu let mnohokrát přepracována pod vedením různých šéfredaktorů. Obsahuje příspěvky
nespočetných cestovatelů a badatelů.
Předmluva začíná takhle:
" ""Vesmír je velký. Fakticky velký. To byste nevěřili, jak je hrozivě obrovitánsky vlký, že z toho"
zůstává rozum stát. Myslíte si třeba, že drogerie ve vaší ulici je daleko, ale proti vesmíru je to
"úplný houby. Tak poslouchejte...,"" atakdále."
(Po chvíli se styl trochu usadí a kniha začne říkat věci, které doopravdy potřebujete vědět: že
například pohádkově krásná planeta Bethselamin má v současné době tak vážné problémy s
kumulativní erozí způsobenou deseti bilióny turistů, kteří tam každoročně přijíždějí, že
jakákoliv nesrovnalost mezi množstvím potravy a množstvím exkrementů v době pobytu na
planetě se vám při odjezdu chirurgicky odebere z tělesné váhy, takže pokaždé, když jdete na
záchod, je životně důležité nechat si vystavit potvrzení.)
Abychom však byli spravedliví, je třeba uznat, že i daleko lepší hlavy, než ta, která zplodila
předmluvu ke Stopařovu průvodci po Galaxii, poněkud zaváhaly při pomyšlení na dech beroucí
vzdálenosti mezi hvězdami. Někteří autoři nabízejí představu burského oříšku v Readingu a
menšího vlašského ořechu v Johannesburgu a jiné podobně závratné koncepce.
Pravda je prostá: mezihvězdné vzdálenosti jsou pro lidskou představivost neuchopitelné.
Dokonce i světlu, které se pohybuje tak rychle, že většině civilizací trvá tisíciletí, než si vůbec
uvědomí, že se pohybuje, trvá dost dlouho, než urazí vzdálenost mezi jednotlivými hvězdami.
Doletět z hvězdy Sol na místo, kde kdysi bývala Země, mu trvá osm minut a k nejbližšímu
vesmírnému sousedu hvězdy Sol, Alfě Centauri, dorazí za další čtyři roky.
Doletět na druhou stranu Galaxie, na příklad na Damogran, trvá světlu trochu déle: pět set
tisíc let.
Rekord ve stopování na tuto vzdálenost je něco pod pět let, ale fakt je, že toho po cestě moc
neuvidíte.
Stopařův průvodce po Galaxii informuje, že když si naberete plné plíce vzduchu, můžete v
absolutním vakuu kosmického prostoru přežít asi třicet vteřin. Stopařův průvodce nicméně
dodává, že při této rozumu se příčící velikosti vesmíru je pravděpodobnost, že vás během oněch
třiceti vteřin nabere jiná kosmická loď, jedna ku dvěma na dvě stě šedesát sedm tisíc sedm set
devět.
Naprosto omračující shodou okolností je tato cifra také telefonním číslem jednoho bytu v
Islingtonu, kde se Arthur kdysi zúčastnil skvělého večírku a poznal tam moc hezkou dívku,
kterou si pak vůbec neměl šanci odvést - odešla s chlapem, který se na ten večírek vnutil.
Ačkoliv planeta Země, islingtonský byt i telefon v něm byly nedávno zničeny, můžeme se
utěšovat pomyšlením, že jejich památka zůstala alespoň do jisté míry zachována tím, že po
dvaceti devíti vteřinách byli Ford s Arthurem zachráněni.
8. kapitola
Stopařův průvodce po Galaxii je po všech stránkách pozoruhodný kniha. Byla sestavena a v
průběhu let mnohokrát přepracována pod vedením různých šéfredaktorů. Obsahuje příspěvky
nespočetných cestovatelů a badatelů.
Předmluva začíná takhle:
" ""Vesmír je velký. Fakticky velký. To byste nevěřili, jak je hrozivě obrovitánsky vlký, že z toho"
zůstává rozum stát. Myslíte si třeba, že drogerie ve vaší ulici je daleko, ale proti vesmíru je to
"úplný houby. Tak poslouchejte...,"" atakdále."
(Po chvíli se styl trochu usadí a kniha začne říkat věci, které doopravdy potřebujete vědět: že
například pohádkově krásná planeta Bethselamin má v současné době tak vážné problémy s
kumulativní erozí způsobenou deseti bilióny turistů, kteří tam každoročně přijíždějí, že
jakákoliv nesrovnalost mezi množstvím potravy a množstvím exkrementů v době pobytu na
planetě se vám při odjezdu chirurgicky odebere z tělesné váhy, takže pokaždé, když jdete na
záchod, je životně důležité nechat si vystavit potvrzení.)
Abychom však byli spravedliví, je třeba uznat, že i daleko lepší hlavy, než ta, která zplodila
předmluvu ke Stopařovu průvodci po Galaxii, poněkud zaváhaly při pomyšlení na dech beroucí
vzdálenosti mezi hvězdami. Někteří autoři nabízejí představu burského oříšku v Readingu a
menšího vlašského ořechu v Johannesburgu a jiné podobně závratné koncepce.
Pravda je prostá: mezihvězdné vzdálenosti jsou pro lidskou představivost neuchopitelné.
Dokonce i světlu, které se pohybuje tak rychle, že většině civilizací trvá tisíciletí, než si vůbec
uvědomí, že se pohybuje, trvá dost dlouho, než urazí vzdálenost mezi jednotlivými hvězdami.
Doletět z hvězdy Sol na místo, kde kdysi bývala Země, mu trvá osm minut a k nejbližšímu
vesmírnému sousedu hvězdy Sol, Alfě Centauri, dorazí za další čtyři roky.
Doletět na druhou stranu Galaxie, na příklad na Damogran, trvá světlu trochu déle: pět set
tisíc let.
Rekord ve stopování na tuto vzdálenost je něco pod pět let, ale fakt je, že toho po cestě moc
neuvidíte.
Stopařův průvodce po Galaxii informuje, že když si naberete plné plíce vzduchu, můžete v
absolutním vakuu kosmického prostoru přežít asi třicet vteřin. Stopařův průvodce nicméně
dodává, že při této rozumu se příčící velikosti vesmíru je pravděpodobnost, že vás během oněch
třiceti vteřin nabere jiná kosmická loď, jedna ku dvěma na dvě stě šedesát sedm tisíc sedm set
devět.
Naprosto omračující shodou okolností je tato cifra také telefonním číslem jednoho bytu v
Islingtonu, kde se Arthur kdysi zúčastnil skvělého večírku a poznal tam moc hezkou dívku,
kterou si pak vůbec neměl šanci odvést - odešla s chlapem, který se na ten večírek vnutil.
Ačkoliv planeta Země, islingtonský byt i telefon v něm byly nedávno zničeny, můžeme se
utěšovat pomyšlením, že jejich památka zůstala alespoň do jisté míry zachována tím, že po
dvaceti devíti vteřinách byli Ford s Arthurem zachráněni.